Rottenmannské Taury v zimě

Po dlouhé horské absenci už jsem potřeboval někam vyjet a vyčistit si hlavu. Vzhledem k různým okolnostem jsem se vůbec poprvé vydal na hory sám. Ani mě nenapadlo, že bych jel jinam než do Nízkých Taur. V pátek v noci jsem za lehkého mrazíku zalézal do spacáku v autě na parkovišti nad Oppenbergem a ráno se vzbudil do lehce posněžené mlhy. Stoupání na hřeben mě pěkně zahřálo, stejně jako mě dohřál myslivec, který měl hrozný strach, abych nelezl jelenům do krmelců.

Na bočním hřebenu foukal ostrý vítr ženoucí sněhovou krupici. Země byla zmrzlá na kost, pokrytá nafoukaným sněhem, což byl trochu problém při výstupu několika prudkých travnatých svahů, ale nakonec se mi na hlavní hřeben s turistickou značkou podařilo vydrápat. To vše v husté mlze a neustávajícím lehkém sněžení. Teprve odpoledne se mlha na chvilku roztrhla a bylo vidět trochu do dálky. Navečer se ale na hřeben přihnal silný vítr a závěrečný výstup na Breiteckkoppe a Kreuzkogel byl opravdu výživný, k omrzlinám jsem tam asi neměl příliš daleko. Následný sestup do pomalu tmavnoucí naprosto neprůhledné mlhy byl také zážitek nad jiné povznášející.

Kryté místo u skalisek v sedle jsem našel již za šera. Dlouho jsem stavěl bivakovací plachtu – kolíky ve sněhu nedržely a do zmrzlé země zarazit nešly. Už za tmy jsem zmrzlý na kost skočil do spacáku. Péřák od Sira Josepha je učiněný zázrak. Ač bylo nejméně -10 stupňů, během čtvrthodiny mi v něm bylo krásně teplo. Uvařil jsem ze spacáku večeři, čaj a usínal za šustění nového sněhu snášejícího se na plachtu nade mnou.

Ranní vstávání příjemné nebylo. Plachta se uvolnila a spadla a celý spacák a karimatka byly plné námrazy, místy i rozpuštěné. Spacák ovšem vydržel a uvnitř bylo celou noc krásně teplo. V třeskuté zimě jsem vše pobalil a vyrazil na další cestu. K ránu se vyjasnilo a výhledy na inverzi v okolních údolích byly úchvatné. Ovšem záhy se nebe opět zatáhlo, na hřebenu se rozfoukal silný vítr, spustilo se chumelení a teplota ještě víc klesala.

Při pohledu na prudký namrzlý výstup na Schrattnerkogel jsem se raději otočil a z Große Windlucken sešel po skialpové trase dolů do údolí a pak po silnici až k autu. Byl to sice trek o něco kratší, než jsem měl původně v plánu, ale Nízké Taury jsem si opět užil.