Konečně jsem se dostal k legendární knížce popisující historii slézání severní stěny Eigeru, jednu z nejtěžších a nejnebezpečnějších stěn světa, navíc napsanou jejím prvovýstupcem, známým Heinrichem Harrerem, mimo jiné autorem Sedmi let v Tibetu. Bylo to čtení napínavé, dramatické, velmi bohaté a skvěle napsané. První pokusy lezců dvacátých a třicátých let se dnes zdají s tehdejším vybavením naprosto neskutečné, jejich zarputilý boj o život, popsaný podrobně do každého detailu (často bohužel následovaný špatným koncem), to vše se četlo jako úžasný napínavý dobrodružný román, o to úžasnější, že byl do každého detailu podložený skutečnými událostmi. Pokusy o záchranu lezců uvíznuvších ve stěně byly nemálo dobrodružné. Škoda jen, že vyprávění začíná být s přibývajícími výstupy stěnou čím dál tím víc stručnější a úsečnější a ke konci se omezuje prakticky už jen na pouhý výčet výstupů opatřený krátkými poznámkami. Přesto je ale Bílý pavouk skvělá knížka a především pokusy prvních pokušitelů stěny jsou napsané mistrovsky.
Citát
Kdyby přišla doba, v níž by nebylo ani bohatých ani chudých, tak budou ještě vždy moudří a hloupí, lstiví a prostí. Tak tomu vždy bylo a tak tomu bude. Silný postaví svou nohu na šíji slabého a lstivý odejme měšec stříbra hloupému a přiměje prostého, aby pracoval místo něho, neboť člověk je ošemetný a jeho dobrota je polovičatá. Takže pouze člověk, jenž leží natažen a nemůže již povstat, je zouplna dobrý.
— Mika Waltari, Egypťan Sinuhet
Stránky
Rubriky
- Cestování (6)
- Cyklistika (10)
- Děti (39)
- Eseje (6)
- Horolezení (27)
- Krátké recenze (203)
- Poezie (37)
- Recenze (135)
- Různé (4)
- Treky (98)
- Voda (16)
- Výlety (11)
Napsat komentář