Tentokrát to bylo snad úplně poprvé, co jsme se záměrně vypravili do hor za špatného počasí. Velikonoční předpověď pro Taury slibovala oblačno, sněžení, silný vítr a mráz. Ale přesně tyto podmínky nám vyhovovaly, protože jsme potřebovali otestovat v zimních podmínkách naše nové vybavení – oblečení, péřové spacáky a benzínový vařič. Plán byl jednoduchý, vyjít na hřeben a pokračovat po jeho podkově, kam až to stihneme, a pak sejít do údolí a vrátit se k autu.
Vyšli jsme z údolí pár kilometrů nad obcí Oppenberg po značce směrem na Seekoppe za lehkého deště. O pár set výškových metrů dál už začal padat sníh, za stále se zhoršující viditelnosti jsme čím dál tím sevřenějším údolím stoupali vzhůru. Po stranách údolí bylo vidět množství sjetých základových lavin. Asi dvě stě metrů pod hřebenem nás zastavila mlha, husté sněžení a silný vítr.
Tak jsme postavili stan u zasněžených jezer asi 200 výškových metrů pod hřebenem. Proti předpovídanému vichru jsme postavili ochranou zídku a začali testovat vařič (Primus Etapower MF). Bohužel nás velmi zklamal. Za větru či za sněžení je takřka nemožné ho zapálit (pokud nechráněná předehřívací mistička na benzín trochu navlhne, benzín v ní vůbec nehoří), i s čistým technickým benzínem se ucpává tryska a proklamované 2,5 minuty na uvaření litru vody se nedají dosáhnout ani doma v obýváku, natož v mrazu a chumelenici. Sníh k varu se nám podařilo přivést za cca desetinásobný čas.
Večer se přihnal slibovaný vichr, který i přes ochrannou zídku se stanem pěkně lomcoval. Test ostatního vybavení už ovšem dopadl na výbornou. Nafukovací karimatka ProLite Plus Therm-a-Rest i péřové spacáky Sir Joseph Looping 900 fungují skvěle. Přes mráz lehce pod −10 stupňů nám bylo krásně teplo.
Druhý den jsme vyrazili směr vrchol Seekoppe díky neutuchající vánici nalehko. Jenže viditelnost byla ještě horší než včera, vítr silnější a za 24 hodin připadlo dobrých 20 centimetrů prašanu, který v návějích dosahoval až půlmetrové vrstvy. Na předvrcholovém hřebenu jsme se raději otočili a vrátili se ke stanu. S takovou vrstvou prašanu na tvrdém firnu už začaly pomalu hrozit laviny a nás při sestupu čekalo pár nepříjemných lavinózních žlebů, proto jsme se rozhodli sejít dolů ještě dnes. Po asi 40minutovém boji s vařičem ve vichřici jsme uvařili polévku, sbalili stan a vyrazili na sestup.
Cesta dolů byla ve vánici hnané větrem poměrně výživná, ale obešla se bez dramatických okolností a večer už jsme byli zpět u auta. Vzhledem k tomu, že jsme měli všechno vybavení poměrně slušně promočené, chumelenice se přihnala i do údolí a my měli víceméně nefunkční vařič, nic už jsme nevymýšleli a rozjeli se přímo domů. Zajímavé Velikonoce…
Napsat komentář