Sobota, 8. října 2011

Jeden z četných mostků.Další den se nám tradičně nechtělo vstávat a ze spacáků jsme se vykulili až v půl desáté. Po snídani jsme se vydali na jihozápad po značené cestě. Brzy jsme došli k hraničnímu drátěnému plotu, který zabřaňuje sobům volně přecházet hranici mezi Švédskem a Norskem. Nám se to nicméně po přechodovém mostku podařilo a po dalších 45 minutách jsme došli k dalšímu srubu, podobnému tomu na Revě, jen trochu více schovanému v lese a krapet menšímu.

Michal, kterému nebylo od rána příliš dobře, se vrátil zpět na Revu, a tak jsme k cíli dnešního dne, kopci Kratlvola, pokračovali ve dvou. Krajina byla podmáčenější než včera, vedla přímo při pobřeží několika jezer. Po asi hodině cesty se Kratlvola vynořila po naší levici. V místě, kde značka vedla přes vyvýšené kamenité žebro, jsme ji opustili a zahnuli doleva. Na vrchol žádná pěšina nevede, museli jsme jít terénem.

Dechberoucí výhled z Kratlvoly.Proplétali jsme se nekonečnou sítí mokřad, kamenitých polí a strmých svahů porostlých světlým, hebkým, ale mokrým a velmi kluzkým lišejníkem. A na závěr přišla ještě dlouhá prudká kamenitá stráň až na vrchol (či předvrchol, nevím přesně, kam jsme došli, nicméně velký vrcholový mužík v cíli naší cesty stál).

Celý den bylo celkem slunečné počasí a teď jsme si ho mohli pořádně užívat. Výhledy byly fantastické. Krajina, kam až oko dohlédlo, byla posypaná velkými balvany porostlými lišejníky. mezi kameny se rozprostíraly řídké jehličnaté lesy. Všude v okolí byla vidět síť jezer a jezírek, všelijak pospojovaných. V dálce se tyčilo několik hor, některé posypané sněhem. Jediný zvuk, který bylo možné slyšet, bylo sílící skučení větru, který byl na vrcholu pořádně mrazivý. Silný zážitek.

Večerní přechod hraničního plotu.Sestupovat jsme začali brzo, jednak kvůli zimě, a pak kvůli vědomí, že v této krajině se dá zabloudit velmi snadno, tak jsme chtěli mít dostatečnou rezervu pro případné hledání cesty. Nicméně navolený azimut na buzole se ukázal být dostatečně přesný a na značenou cestu jsme se napojili jen asi 100 metrů od místa, odkud jsme se vydávali nahoru.

Cestu zpátky na Revu už jsme docházeli v pohodovém tempu a užívali jsme si pohledy do sluncem ozářených průzračně čistých hladin jezer okolo. Na chatu jsme došli krátce před soumrakem. Pak už následoval je klasický kolotoč: příprava dřeva, vaření veřeře, pohodový pokec a čtenářský kroužek na dobrou noc.

Předchozí den  |  Následující den