aneb Netradiční Velikonoce

Sraz byl naplánován na pátek 20:40 na hlavním nádraží. Ve 20:50 se opravdu srážíme (Eliška, Peťan, Dave) a po koupi jízdenek a místenek naskakujeme do vlaku směr Bohumín. V Ostravě se k nám připojuje Markéta a v Bohumíně Peťa, čímž se celá výprava kompletuje. V rychlíku do Ružomberoka si dopřáváme malé morální vítězství, když se nám podaří s pomocí místenek vybojovat dvě místa na sezení v jinak totálně plném vlaku obsazeném Romy, Ukrajinci a podobnými etniky.

Cesta nám (někomu v sedě, někomu ve stoje v plné uličce) pomalu ubíhá, jsme svědky i několika zajímavých událostí, já jsem například nikdy předtím neviděl, aby na jedné sedačce zároveň jeden člověk ležel a druhý seděl. Zajímavou artisticou vložkou bylo nastupování do kupé otevřeným okýnkem – ten člověk to zjevně nedělal poprvé, šlo mu to moc pěkně.

Nad ránem vystupujeme v Ružomberku, kde přestupujeme na autobus do vesničky Mútne. Je cca půl osmé ráno a my konečně vyrážíme po svých. Stoupáme a stoupáme, cesta po hřebenech, nakonec si i vyběhneme sjezdovku na kopec Pilsko (1557 m. n. m.), kde ovšem vane silný severák a tak rychle následuje přímo po sjezdovce rychlý sešup dolů do chaty Hala Miziowa. Horká sprcha, teplá večeře spojená se společenskou hrou „výměna peněz“, a pak už jen zasloužený spánek, pro některé obohacený Peťovým pochrupováním.

Druhý den se po snídani a čaji z ešusů vydáváme na další cestu. Pochodujeme, pochodujeme, až dorazíme k opuštěnému hraničnímu přechodu, kde Peťa zjišťuje, že životnost odtrhávající se podrážky na jeho kanadách má na kahánku, a proto nás opouští a vydává se po silnici na Slovensko na autobus domů.

My ostatní vyrážíme zase do kopců. Vyloženě lahůdková byla pasáž rozmáčenou částí lesa, kde bylo bahna po kolena. Záhy ale přichází sníh a s nadcházejícím večerem čím dál tím rychlejší úprk po vrstevnici na chatku Markowe Szczawiny. Dorážíme s posledními zbytky světla. Polívka, pivko, teplá sprcha a pak už jen spát…

Hustá chumelenice po ránu.

Hustá chumelenice po ránu.

Další ráno vstáváme už v 6 hodin, musíme stihnout autobus ve 13:24 z Oravské Polhory. Plány nám trochu nalamuje husté sněžení a 20 cm nového sněhu. Hodinu se drápeme příkrým zasněženým svahem na hřeben. S přibývající výškou zintenzivňuje jak sněžení, tak vítr a nahoře na hřebeni už je regulérní sněhová vichřice navíc spojená s mlhou jako mlíko. Po chvíli dišputování se rozhodujeme neriskovat a vrátit se trasou, kterou jsme včera přišli a smířit se s tím, že nám autobus ujede.

Ale protože máme slušnou rychlost, během cesty zjišťujeme, že pokud na to opravdu pořádně šlápneme, můžeme dojít do Oravské Polhory včas. Nasazujeme vražedné tempo. Při příchodu do vesnice máme dokonce náskok deset minut. Nenecháváme se znervóznit autobusem odjíždějícím asi 100 metrů před námi. To přeci ještě nemůže být ten náš. Byl to on.

V hospodě u láhve svařeného vína se rozhodujeme, zda si vezmeme taxíka do Námestova, nebo budeme stopovat. Po všeobecné shodě objednáváme ještě další dvě láhve a čekáme na příští bus v 15:40. Další průběh cesty telegraficky:

  • Oravská Polhora ⇒ Námestovo (bus)
  • Námestovo ⇒ Ružomberok (bus)
  • Ružomberok ⇒ Žilina (vlak)
  • Žilina ⇒ Čadca (vlak)
  • Čadca ⇒ Bohumín (vlak)
  • Bohumín ⇒ Ostrava Svinov (vlak), opouští nás Markéta, zbytek si dává večeři v přilehlé hospodě se svérázným osazenstvem (už chápu, jak mohl Nohavica napsat Bláznivou Markétu)
  • Ostrava Svinov ⇒ Olomouc (vlak), tápavý přesun na autobusové nádraží
  • Olomouc ⇒ Brno Zvonařka (bus), na stojáka, bus nám málem nezastavil, protože byl plný. Příjezd do Brna 3:15.

Nevím jak ostatní, ale já jsem ještě lepší Velikonoce nezažil.

Panorama.

Panorama.