Rumunsko je v povědomí Čechů zapsáno jako poměrně chudá a zaostalá postkomunistická země, která toho nemá potenciálním turistům mnoho co nabídnout. S jednou výjimkou, a tou je příroda. Nejspíše právě proto, že v Rumunsku není příliš rozvinutý těžký průmysl, zůstaly tu krásné a nepoškozené oblasti, které jsou pro letní čundr přímo ideální.

V létě 2005 jsem se se skupinou známých vypravil do Rumunské oblasti Banát, která se rozkládá v jižní části země, u Dunaje. Je to kopcovitá oblast, začínají tu Karpaty a pro Čechy je velmi zajímavý ten fakt, že se tu rozkládá několik českých vesnic (založených v předminulém století) s česky mluvícími obyvateli.

Vyhánění krav na pastvu.

Vyhánění krav na pastvu.

S příchodem do Rumunska se člověk ocitne jako mávnutím kouzelného proutku o 30 let zpátky v čase, na vesnicích dokonce o dobrých 50 roků zpátky. Každá rodina má krávu, kterou každý den někdo žene na pastvu, jezdí se tu na koňských povozech, místní obyvatelé celkem tvrdě pracují na polích. Na druhou stranu jsou tu vidět i výstřelky moderní doby – auta, mikrovlnky, satelity…

Musím říct, že na putování tímto krajem (klasicky po čundrácku – pěšky s veškerým potřebným vybavením včetně stanů a jídla v krosně na zádech) jsem se moc těšil. A zároveň musím přiznat, že skutečnost ještě předčila mé očekávání.

Ranní probuzení ve stanu uprostřed liduprázdných a úžasně tichých pastvin spojené s pozorováním vycházejícího slunce, krásná kopcovitá krajina, pití vody přímo z čistého potoka, příjemně milí, ochotní a přátelští lidé, to všechno jsou zážitky, které se mi dostaly hluboko pod kůži.

Během dvoutýdenního pobytu zde pořizovala naše „expedice“ expediční deník.