Pan Golding se rozhodl zahrát si na dětského psychologa. Vymyslel si příběh o skupině chlapců, kteří se během druhé světové války ocitli bez prostředků a doprovodu dospělých na opuštěném tichomořském ostrově. Tady se snaží vytvořit fungující organizovanou společnost, která bude schopna se uživit a postarat o kouřový signál pro zachránce. Až potud je to nápad poměrně zajímavý, dávající prostor pro dobrý příběh. Jenže podle mě je knížka psaná tak akademicky a odtržená od reality, že to, co je v ní popsáno, by se ve skutečnosti nikdy stát nemohlo. Ano, davová psychóza umí udělat šílené věci, ale v Pánu much je postupně houstnoucí atmosféra ve skupině budovaná příliš nevěrohodně. Závěrečné krvavé vražedné finále se dle mého názoru nevymklo z rukou skupině kluků v příběhu, ale spisovateli. Bohužel si myslím, že z dobrého nápadu zdaleka nevytěžil tolik, kolik mohl.
Napsat komentář