Literaturu na dlouhou chvíli v Nepálu jsem chtěl pojmout stylově, a tak jsem si s sebou vybral tuto knihu. A rozhodně jsem toho během odpoledních dešťů ve stanu nelitoval. Příběh, ze kterého si filmaři vypíchli jen to nejtřpytivější pozlátko, byl ve skutečnosti mnohem bohatší a zajímavější. Němečtí horolezci byli v Himálaji začátkem druhé světové války zajati Brity a internováni v zajateckém táboře v Indii. Několika zajatcům se podařilo utéct a dva z nich absolvovali neuvěřitelnou cestu. Prošli Himálajemi, dostali se do Tibetu, navzdory všemu strádání a mrazu jej značnou část prošli, aby proklouzli až do zakázaného města Lhasa. Stali ze z nich místní vážení občané a žili tu několik let až do obsazení Tibetu Čínou.
Harrer byl Tibetem fascinován a z knihy je to znát. Dokonale poznal místní zvyky a život lidí a dokázal je podrobně a barvitě popsat. Místy bylo vyprávění snad až příliš podrobné a opakující se. Ale i přes to je Sedm let v Tibetu fascinující knížka o životě v úplně jiném světě plném tradicí, zvyků, zasněžených hor a tibetských bohů.
Napsat komentář