První dva díly Kulhánkovy Cesty krve musí být všem znalcům kvalitního braku notoricky známé. Takřka všichni lidé na Zemi přes noc záhadně zmizí, zůstane pouze malý počet „mrtváků“, nemyslících lidských skořápek, které jdou po krku nepatrné hrstce lidí, kterým se náhodou podařilo exodus přežít bez úhony. Postupem času se ukázalo, že za tím vším stojí mimozemšťané, kteří potřebovali vojáky pro své vesmírné dobyvačné plány. Zápletka poměrně prostinká, stejně jako vývoj děje. Ale je to moc dobře napsané a je to strašlivě čtivé. Ovšem mistr Kulhánek označil tuto svou prvotinu za nepovedenou, zakázal další její reprinty (cena vydaných výtisků se dnes pohybuje v tisících) a i přes žadonění svých čtenářů odmítl napsat závěrečný díl série.

Po čase se ale na Internetu třetí díl objevil. Napsal ho kdosi pod přezdívkou Jaff, začínající spisovatel, který posléze začal vydávat další knížky, už pod svým pravým jménem. A tak jsem se do Kata začetl… Prvních pár stránek bylo takových neobratných, i první dějová zápletka byla taková hloupá, začátek knížky byl prostě takový nemastný neslaný. Jenže postupem času nabíralo dění na obrátkách, děj se přesunul ze Země do vesmíru mezi slizké vetřelce, byl nadupaný akcí, hektolitry krve (tentokrát zelené) a spoustou humorných hlášek. Prostě od třetiny knihy už nejde poznat, že se nejedná o Kulhánka.

Všechno krásně zapadá do sebe, postupně se vysvětlují všechny otázky vyvstavší v předchozích dílech série a hlavní hrdina se po kolena v krvi brodí vstříc závěrečnému vítězství. Ano, příšerný škvár, ale škvár skvěle napsaný a skvěle zakončující dva předchozí Kulhánkovy díly. Jediné, co autor trochu přehnal, je superinteligence řídícího počítače jeho vozidla. Ten se stal takřka všemocným a s velkou spoustou problémů si hravě poradil sám, místo aby si je musel „vyžrat“ hlavní hrdina, jako v předchozích dílech. Jinak se dá ale knížka označit za velmi kvalitní brak a pro toho, kdo četl Kulhánkovu původní Cestu Krve, je to naprostá povinnost.