Perlička na dně.Výborný Hrabal, který opět nezklamal. A přeci trochu jiný, než v Krasosmutnění. Tentokrát ve svých povídkách vypráví o svérázných postavičkách, které jsou občas trochu hrubé, někdy sobecké či zahleděné jen do sebe a svých zájmů. A přeci občas vykouknou ze svého světa, poodkryjí svůj neprodyšný plášť a pod ním je na chvíli vidět jejich velké srdce. Naprosto dokonale vystihl ducha knížky sám autor v krátké předmluvě:

Když jsem před lety poznal směr svého srdce, vydal jsem se do přátelského světa, podbíjel jsem kolejnice, byl výpravčím vlaku, nabízel životní pojistku, pracoval jako obchodní zástupce, dělník v ocelárně, balil starý papír, dělal kulisáka. To vše jen proto, abych se umazal prostředím a lidmi a občas zažil tu ohromující událost, že jsem zahlédl na dně člověka perlu. Od té doby mám rád takové lidi, nad kterými se láme hůl a myjí ruce. Od té chvíle taky vím, že lidé, které mám rád, raději vypadají jako hrubiáni a šašci, než by z přirozené cudnosti ukázali svůj cit. Ale když já právě s takovými lidmi nejraději pracoval a žil! Vždyť někteří z nich, pod dojmem chvil anebo událostí, najednou si roztrhli košili a ukázali mi své srdce a já jsem viděl, že na něm mají diamantem napsáno to, nač myslí filozofové.