Moravská rapsodie

Žil byl jednou na začátku osmdesátých let v Ostravě jeden mánička. Nijak zvlášť se od ostatních ostravských mániček nelišil – makal v železárnách, chlastal, hulil, šukal, občas provedl nějaký průser a skončil na záchytce nebo na VB, měl problémy se ženskýma, hltal ve velkých kvantech knížky, hlavně romantiky, pokud možno zakázané. No a tenhle mánička začal ve vlakovém kupé vyprávět, jak to bylo s jeho láskou k jedné Amélii… Vyprávění je to strhující, lehce a bez hluchých míst plyne dál a dál a dává krásně nahlédnout do života tehdejších rebelů společnosti, kteří šli tehdejší vládnoucí garnituře celkem pochopitelně proti srsti. Závěr románu je v duchu předchozího vyprávění, navíc ještě s překvapivou pointou. Po celou dobu čtení se mi na mysl dralo jedno přirovnání – Konečný píše prakticky stejným stylem, jako Bukowski v nejlepší formě. Navíc píše o českém prostředí, čímž je příběh ještě uvěřitelnější a reálnější. Rozhodně doporučeníhodný román.