Nebe nezná vyvolených

I když bez velkých překvapení a s poměrně předvídatelnou a ohranou zápletkou, je tato knížka pěkně napsaná a dobře čtivá. Je z ní jasně znát klasický Remaruqeův rukopis plný pochmurna, hledání životní cesty a východiska z beznadějného života, v tomto případě ještě umocněný všudypřítomnou jistotou blížící se smrti. Stárnoucí automobilový závodník a mladá, na smrt nemocná dívka; oba neví, co od života vlastně chtít, každý svým, jiným, způsobem. Dříve než dojde k závěrečnému rozuzlení, vstupuje do děje smrt… Až na několik málo pasáží s prvky uměleckého románu a poněkud nudnější a příliš šablonovitý začátek se mi knížka líbila.