Přísaha – Chirurg pod palbou.Málokterá knížka mě zasáhla tak, jako Bajevova Přísaha. Je to neuvěřitelně přímá a otevřená výpověď chirurga, který prožil obě čečenské války na vlastní kůži přímo uprostřed bojů. Podrobně popisuje tragédii čečenského národa, především obyčejných lidí, kteří jsou na tom za každé války nejhůře. Věděl, že ho lidé potřebují, a tak zůstal, i když mohl kdykoliv odejít. Pomáhal všem bez rozdílu. Ruským vojákům, čečenským bojovníkům (operoval i několik polních velitelů) i civilistům. A podal detailní svědectví o hrůzách války, o které vědělo celé světové společenství, ale nikdo proti ní nezasáhl.

Při čtení o jednotlivých zvěrstvech spojených s letopočty z devadesátých let dvacátého století mně běhal mráz po zádech. To nebyly události, které se staly kdysi, v kdovíjak vzdálené abstraktní minulosti. Rok 1996. Česká republika vyhrála hokejové mistrovství světa. Chodil jsem na gymnázium. O několik set kilometrů východně ruská armáda ostřeluje město Groznyj, ve kterém se nachází na 100 000 civilistů. Denně jich mnoho zemře.

Rok 1998. Maturoval jsem, nastoupil jsem na vysokou školu. V Čečensku stále umírají lidé. I přes příměří umírají ruští vojáci, čečenští bojovníci i civilisté, které vojáci ruské armády unášejí, aby je pak, živé či umučené k smrti, prodávali zpět svým příbuzným.

Rok 2000. Vždyť je to skoro přítomnost… Studoval jsem na vysoké škole. Doktor Bajev na počátku února po mohutné akci ruské armády provedl v neuvěřitelně primitivních podmínkách během tří dnů 67 amputací končetin rozdrcených nášlapnými minami a granáty…

A smrt, mučení a ničení pokračuje v Čečensku dodnes.

Hassan Bajev popsal velmi plasticky a velmi šokujícím způsobem (toto slovo již dnes téměř ztratilo svůj účinek, v tomto případě je však naprosto na místě) celý dosavadní průběh čečenského konfliktu. Není to radostné čtení, ale tuto knihu by si měl přečíst opravdu každý. Je vynikající. Možná by pak v lidech ubyla trocha zloby a násilí a začali by se dívat na život s větší úctou a pokorou.

Výborný doslov ke knize napsal Jaromír Štětina, který se čečenského konfliktu účastnil jako novinář.