Nesnesitelná lehkost bytí.Další vynikající Kunderova knížka. Kundera není „pouhý“ spisovatel, on je píšící filozof. A jeho práce je stejně brilantní jako práce skvělého malíře. Postupně nanáší na plátno budovaného příběhu nové a nové vrstvy, které se postupně překrývají a míchají, až vznikne výsledné dílo. Postupně se vykreslují charaktery i historie jednotlivých postav, přibývají nové souvislosti a nová spojení a celý příběh zapadá do sebe.

A tak jsem se dozvěděl o životě Tomáše, Terezy a Sabiny; neprve to, co bylo očividné na první pohled, a později čím dál větší podrobnosti. Často dostávaly stejné události ve světle nově poznaných skutečností úplně jiný význam.

Ale jak je u Kundery zvykem, dějová linie tvoří pouze polovinu knížky, dokonce by se dalo říci, že tu méně podstatnou polovinu (i když děj samotný je velmi zajímavý a je dobře napsaný). Tu druhou tvoří nezaměnitelné úvahy a myšlenky, v případě Nesnesitelné lehkosti bytí právě o lehkosti a tíze, o náhodě, o kýči (úvahy kýči bylo to jediné, kde jsem s Kunderou nesouhlasil, ale to už je můj problém :-), o věrnosti, o svobodě (ať už v souvislosti s partnerským životem, anebo se sovětskou okupací Československa v roce 1968), a nakonec i o lásce a o štěstí, ve vzácně neotřepaném podání.

Shodou okolností jsem nedávno viděl i film natočený podle tohoto Kunderova románu. Film se mi celkem líbil. Dějové linie knížky se držel poměrně přesně. Ale Kundera s ním byl hodně nespokojený a zakázal další adaptace svých knížek. Teď už chápu proč. Autorům filmu se podařilo věrně zobrazit dějový obsah knihy. Nikoliv už tak jejího ducha, její náladu, onen rozpor mezi lehkostí a tíhou života, který musíme každodenně řešit. Z filmu nedýchá ta atmosféra, kterou je celá kniha prosycená.

Nesnesitelná lehkost bytí je výjimečná kniha. Našel jsem v ní něco ze sebe a donutila mě o pár věcech hodně přemýšlet. Pokud jste ji ještě nečetli, mohu ji jen vřele doporučit.