David Cimbůrek

Domovská stránka

Strana 2 z 23

Údolí Bílého potoka

V době, kdy museli být všichni nuceně uzavření v katastru obce svého bydliště, jsme se rozhodli nesmyslné opatření nedodržet a vyjeli jsme daleko za Brno,  až na konec okresu Brno-venkov, do údolí Bílého potoka. Užili jsme si krásný odlehlý divoký kraj, staré budovy bývalých mlýnů, některé krásně opravené, některé už jen v podobě rozvalin, dobrodružné úzké lávky přes potok, vyráchali jsme se v potoce při hledání hezkých kamínků, jako zpestření jsme si dali dokonce i jeden brod pořádně ledovou vodou, objevili jsme první letošní sněženky, na Šmelcovně jsme si vytěžili něco železné rudy a proběhli se se pod pěkně klenutým Kubovým mostem. Dokonce i policisté, kteří nás odlovili cestou domů, měli pro náš výlet pochopení, takže celkově to byla moc příjemná a podařená výprava.

Pokračovat ve čtení

Trenckova rokle

Už mi pomalu docházejí nápady na zajímavé výlety do přírody v rozumné vzdálenosti od Brna. Ale naštěstí tu ještě nějaká neprobádaná míst jsou. Přišla mi zajímavá Trenckova rokle, skalní soutěska nad řeku Bobrůvkou s několika menšími vodopády. Naplánoval jsem si trasu na celý den a vyrazil do Žďárce, do zasněžené zamrzlé krajiny v Křižanovské vrchovině.

Pokračovat ve čtení

Rokytná

Hledal jsem nějaký nový pěkný kraj na výlet v rozumné vzdálenosti od Brna. Rád chodím kolem tekoucí vody, moc se mi líbí okolí řek Jihlavy a Oslavy, a tak mě na mapě zaujala další podobná řeka, poměrně neznámá Rokytná. Naplánoval jsem si asi 25 km dlouhý okruh mezi Tulešicemi a Tavíkovicemi a vyrazil na první letošní výšlap.

Pokračovat ve čtení

Aljaška

Martin Loew 7 / 10

Aljaška.

Martin Loew je cestovatel, který jezdí a fotí po celém světě. Aktuální pandemická opatření ho však momentálně připravila o jeho živnost, přednášení zážitků z jeho cest hromadnému publiku. Vydal tedy alespoň v elektronické podobě svůj cestovatelský deník z putování po Aljašce. A já si ho koupil a přečetl.

Mám z něj trochu rozporuplné pocity. Od cestovatele, který projel celý svět, jsem čekal trochu víc než jen klasický deníček ve stylu:

Večer jsme přijeli do kempu, snědli večeři a šli spát. Ráno jsme snědli snídani, sedli do auta a jeli o pár set mil dál. Po cestě jsme nabrali benzín a fotili to a to. Večer jsme přijeli do dalšího kempu…

Čekal bych víc informací o lidech. O partě, která Loewa na cestě doprovázela, ale hlavně o místních obyvatelích, se kterými by podle mé představy měl cestovatel navázat intenzivnější vztah než obyčejný turista. Zjistit o nich a od nich zajímavosti z jejich běžného života, které se normální turista nedozví, dostat se na místa, kam návštěvníci běžně nechodí. A ne strávit na každém místě jeden až dva dny v anonymním kempu a pak zase rychle někam dál.

Ale na druhou stranu byl deník napsaný čtivě, zhltal jsem ho během tří večerů. Určitě je to skvělá inspirace, jaká místa na Aljašce navštívit, co je tam všechno k vidění, i na člověka dýchne atmosféra severské rozlehlé divočiny a nádherné přírody. Zvlášť při prohlížení komentované fotogalerie na webových stránkách. Takže i přes uvedené mínusy určitě doporučuji!

Stíny v ráji

Erich Maria Remarque 9 / 10

Stíny v ráji.

Řeklo by se, že kdo dokázal utéci z Evropy, kde zuřila druhá světová válka, do Ameriky, byl šťastný člověk. Unikl válce, pronásledování, mučení, koncentračním táborům. Ale mnoho emigrantů se od minulosti nedokázalo oprostit, kvůli prožitým traumatům, kvůli tomu, že v Evropě museli zanechat své blízké, kvůli tomu, že se nedokázali rozloučit se svou vlastí. Dostali se sice do Ameriky, země zaslíbené, ale jejich duše zůstala uvězněná na starém kontinentě.

Další Remarqueův román z prostředí utečenců. Objevuje se v něm spousta úvah, přemýšlení a rozhovorů o životě, mnoho různých životních osudů. Tedy to, co mám na jeho knihách rád. A jak je u Remarqua zvykem, velká tragická láska. Příběh byl čtivý, ačkoliv neměl žádnou výraznou dějovou linku. Prostě jen postupně plynul a plynul, dokud válka neskončila. Nekomu se dařilo lépe, někomu hůře. Někdo zůstal v Americe a někdo se vrátil do Evropy. Možná i proto se mi román líbil. Byl díky tomu bližší obyčejnému životu, kdy člověk může roky čekat na něco velkého, a když se ohlédne, až teprve tehdy si uvědomí, že vyhlížel jenom chiméru.

Člověk s sebou nemá vláčet žádné vzpomínky. Jsou těžkým zavazadlem, není-li člověk natolik starý, aby byly tím jediným, co mu zbylo.

Z lesního království

Ernest Thompson Seton 10 / 10

Z lesního království.

Nádherná, úžasná milá knížka! Seton byl obrovský znalec a milovník divoké přírody a uměl o ní fantasticky věrně detailně vyprávět. Knížka se skládá z příběhů tří hlavních hrdinů: šedého veverčáka Pírka, horského berana Reka a šedého netopýra Atalafy.

Všechny příběhy jsou plné detailů ze života lesních zvířat, z jejich dospívání, učení se, plné epizod z jejich objevování světa divočiny a poznávání jeho pravidel, plné životní moudrosti a radosti ze života. Kdo by řekl, jak může být život obyčejných lesních tvorů plný dobrodružství a zábavy. Kolik toho zažijí, co všechno je může v životě potkat! Kdo by řekl, že obyčejná veverka může být svéhlavá, neposlušná, rozverná, lenošná, i odvážná a statečná, to vše v jednom drobném tělíčku!

Skvělá knížka plná moudrosti, lásky a obdivu k přírodě a jejím obyvatelům. Ač byla napsána již před takřka sto lety, stále je naprosto aktuální. Dovoluje na chvíli zapomenout na dnešní svět plný tupého konzumu a drancování přírody.

Půlměsíc

Václav Koubek mě svou nádhernou šansonovou písničkou Pojď blíž tak zaskočil a příjemně překvapil, až mě inspiroval k napsání alternativního textu.

S večerem přichází splín a modré mraky zebou
Tvá ruka jako stín nesměle hledá tu mou
Jsi cítit tajemstvím a smutnou hudbou

Je to strach před samotou
Anebo něco víc
Zní nota za notou
Nad námi půlměsíc

Ještě chvíli tu seď, řekl jsem zničehožnic
To co si nevezmeš teď, nezískáš nikdy víc
Na cestě dobře mě veď, sám nebudu nic

Je to strach před samotou
Anebo něco víc
Zní nota za notou
Nad námi půlměsíc

Schladmingské Taury

Při hledání nějaké nové pěkné oblasti v rakouských horách na mapě mě zaujala oblast Schladmingských Taur v okolí jezera Etrachsee. Není tu příliš mnoho horských chat, takže se na hřebenech nedají čekat zástupy. Někde vedou značené cesty, jinde jsou prázdná údolí s dost možná průchozími sedly mezi nimi, někde se zase nabízí možnost zajímavé neznačené hřebenovky. V kombinaci s turistickou a satelitní mapou jsem si namyslel trasu s různými verzemi ústupu a obchůzek míst, o kterých jsem si nebyl jistý, zda budou opravdu schůdná, a protože se mi nepodařilo sehnat nikoho s sebou, vyrazil jsem na 4denní výlet sám.

Pokračovat ve čtení

Dřevaři

Roy Jacobsen 8 / 10

Dřevaři.Poměrně útlá knížka, která je ale na každé stránce plná dramatického děje a životních zvratů. Psaná zvláštním úsporným až úsečným stylem. Žádné zbytečné dramatizování už tak vypjatých událostí, ale líčení děje věcným a střízlivým způsobem. K zamrzlé finské krajině, která vysává z člověka sílu, emoce i myšlenky, se mi tento styl psaní zdá velmi vhodný.

Mrazivý příběh finského dřevaře, který v roce 1939 při napadení Finska Sovětským Svazem odmítne s ostatními obyvateli opustit městečko, ve kterém žil celý život, a raději se rozhodl přihlížet, jak domy vypaluje ustupující finská armáda, a počkat, až dorazí Sověti. Kam by šel? Rubal dřevo pro Finy, ruská armáda bude potřebovat dřevo také. Však se s nimi nějak domluví. Nebo ne?

Silný, velmi dobře napsaný, čtivý román, plný životní pravdy. O vůli člověka přežít i v těch nejtěžších podmínkách. I o nutkavém pokušení všechno vzdát. Škoda jen závěru knížky, který se jakoby jen tak vytratil do ztracena.

Dovolená na Slovensku

Letos jsme s dětmi vyrazili na první pořádnou společnou dovolenou. Chtěli jsme nakombinovat různé sportovní aktivity, tak jsme nabalili stan, lodě, kola, turistické boty a vyjeli směr Slovensko. Plánovali jsme pobyt částečně pod stanem, částečně v chatce, částečně sami a částečně se skupinou kamarádů vodáků, to vše na úpatí slovenských hor.

Pokračovat ve čtení

« Starší příspěvky Novější příspěvky »

© 2021 David Cimbůrek

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑