Domovská stránka

Rubrika: Voda (Strana 1 z 2)

Jihlavka

Na poslední chvíli jsem se v sobotu večer dozvěděl, že neoznámeně vypouští vodu přehrada Mohelno na Jihlavce. Měl jsem zrovna volno, tak jsem se rozhodl, že v neděli pojedu, tentokrát sám. Na střechu auta jsem naložil kajak, do kufru strčil kolo a vyrazil do Mohelna. Bylo chladno, na některých místech ve stínu už byla jinovatka, ale počasí slibovalo krásný den. Pod hrází jsem vyložil kajak, připoutal ho ke stromu a autem přejel po proudu řeky do Ivančic. Tam jsem nasedl na kolo a krásným podzimním dnem jsem vyšlapal 20 km proti proudu řeky zase zpátky do Mohelna. Navlékl jsem se do vodáckého a vyjel na řeku.

Pokračovat ve čtení

Vodácký kurz na Salze

Dostal jsem velkou chuť se zase po dlouhé době pořádně svézt na kajaku. Náš vodácký oddíl už dávno na větší vody nejezdí, pár lidí sice pořád ještě pádluje, ale ti jezdí čtyřky a pětky a to už je na mě moc. Tak jsem si poprvé v životě zaplatil komerční zájezd a vyjel do Rakouska na čtyřdenní vodácký kurz na řece Salza s cestovní kanceláří Kudrna. A udělal jsem dobře.

Pokračovat ve čtení

Dovolená na Slovensku

Letos jsme s dětmi vyrazili na první pořádnou společnou dovolenou. Chtěli jsme nakombinovat různé sportovní aktivity, tak jsme nabalili stan, lodě, kola, turistické boty a vyjeli směr Slovensko. Plánovali jsme pobyt částečně pod stanem, částečně v chatce, částečně sami a částečně se skupinou kamarádů vodáků, to vše na úpatí slovenských hor.

Pokračovat ve čtení

Jihlavka

Letošní jarní Jihlavka se pěkně vydařila. Navzdory předpovědi počasí nepršelo, ale přišel příjemný jarní polojasný den s hřejícím slunkem. Mohelnská přehrada vypouštěla vodu jen pro nás, takže jsme se na vodě nemuseli proplétat mezi davy a první letošní voda tak byla opravdu užívací. Údolí Jihlavy s výhledy na okolní stepi je opravdu malebné. Za jízdy jsme plašili divoké kachny a dokonce i jednu labuť. Když se jízda navíc podpoří trochou vína, rumu a slivovice ve správném poměru, tak nemá chybu. I několik zkusmých eskymáků se nám podařilo protočit. Zahájení vodácké sezóny se vydařilo.

Pokračovat ve čtení

Skandinávský deník

Už mnoho měsíců jsme plánovali cestu na sever. Daleký sever, až tam, kde je nebe vysoké a mraky mají zvláštní hloubku. Tam, kde je krajina opuštěná, tam, kde za celý den přeběhne přes cestu pouze stádo sobů a je slyšet jen vítr v korunách borovic. Tam, kde je voda nesčetných jezer průzračně čistá a zároveň rašelinově temná. Tam, kde může člověk úplně vypnout a nechat se unášet pomalým rytmem podzimní přírody.

Dlouho jsme kvůli různým neočekávaným komplikacím nevěřili, že se nám výprava opravdu podaří uskutečnit. Nakonec ale vše na poslední chvíli klaplo a my jsme si mohli dva týdny užívat krásy severské krajiny.

Pokračovat ve čtení

Skotsko

Přišel červenec a s ním, stejně jako každý rok, dva týdny dovolené strávené na vodáckém zájezdu. Letos se konečně dostalo na dlouho očekávanou a vytouženou destinaci, na Skotsko. Porce šesti tisíc kilometrů by byla na autobus s jedním řidičem přespříliš, a tak jsme se na britské ostrovy vydali zcela po vlastní ose, autem, dodávkou či karavanem. Byl to opět vodácký výlet, na který budeme dlouho vzpomínat. Na trable s autem a infarktové situace, kdy jsme nevěděli, jestli nás ten zapůjčený vrak ještě někam odveze. Na kempování na pláži a na ranní koupačku v moři. Na řízení vlevo, na úzké, křivolaké silničky a na uražená zrcátka. Na fish & chips. Na neustálé mokro, vlhko, déšť či alespoň mrholení. Na nádherně zvlněnou skotskou vysočinu pokrytou tisíci odstíny zelené a všudypřítomnými stády ovcí a chlupatých krav. Na pěkné, místy hodně těžké řeky. Na překrásné údolí řeky Etive. Na kouzelnou atmosféru při večerní prohlídce Hadrianova valu, kdy na nás dýchala historie. Na kouzelnou sílu překrásné skotské přírody. Prostě na parádní dva týdny na vodě.

Pokračovat ve čtení

Moravice a Odra, sólo v Solu

Letošní květen nestojí počasí za nic. Je zima, pořád prší a na hory se v tomhle nečasu nedá ani pomyslet. Na druhou stranu ale dávají vydatné deště možnost pořádně si užít první plnohodnotnou kajakářskou sezónu. Pořád je sjízdná velká spousta řek, na které se v normálním teplém počasí nedá takhle pozdě ani pomyslet. Protože jsme tentokrát jeli v silně ořízlé sestavě, navíc všichni jen mírně pokročilí či začátečníci, vybrali jsme si dvě pohodové řeky za cca WW 2- na severu Moravy: Moravici a Odru. Moravice bylo pohodové svezení, trocha pohoupání na vlnách, spousta příležitostí ke cvičení náklonů, závěsů a eskymáků a ke konci několik pěkných válečků. Odra tekla trochu svižněji, krásně meandrovala, občas byla zatarasená popadanými stromy. Hezké svezení.

Pokračovat ve čtení

Jihlavka

Jihlavka se pravidelně jezdí každý rok, tak ani tentokrát jsme na ní nemohli chybět. Je to jedna z prvních vod v roce a spíš než jako nějaké divoké poježdění ho všichni berou jako společenskou událost. Banda vodáků se naloží na loděnici do autobusu, pod přehradou v Mohelně zase vyběhnou ven a nasednou na krásné několikahodinové poježdění údolím řeky Jihlavky. Voda teče mírně, víno trochu víc, občas nějaká zatáčka nebo peřej či boční proud pro zpestření. Prostě správná jarní pohoda.

Pokračovat ve čtení

Slovenská voda

Původně jsme měli jet na prodloužený víkend na vodě do Slovinska, ale pak jsme si řekli, že je to přeci jenom na tři dny příliš dlouhá cesta a proč se nevypravit na Slovensko, kde už oddíl dlouho nebyl? A udělali jsme dobře. Pod propršeným slovenským (a částečně i polským) nebem jsme sjížděli krásné vodnaté (někdy až moc) řeky (Belá, Bialka, Boca) s panoramatem zasněžených Tater v pozadí, bojovali s nadstavy a prodírali se naplaveným roštím. Večery jsme trávili pěkně v suchu a teple v kempových chatkách a podivovali se, jaktože už na Slovensko nejezdíme dávno, když to tu tak krásně teče…

Pokračovat ve čtení

Velikonoční poježdění

Loni byla založena tradice, kterou letos už pouze dodržujeme: Velikonoce na vodě, tentokrát ještě o jeden den prodloužené. Ve čtvrtek odpoledne jsme se sešli na loděnici, sbalili, navázali lodě a vypůjčenou dodávkou vyrazili směr Jeseníky do staré známé ubytovny U Bohouše. Ráno jsme se budili do bílé nadílky, přes noc napadlo 10 centimetrů sněhu a moc chuti vyjet na vodu jsme neměli. Nakonec jsme se ale odhodlali a udělali jsme dobře. Počasí se umoudřilo, bylo pěkně, a tak jsme si na rozjezd sjeli řeku Krupou a kratší úsek horního toku Moravy. Pak návrat k Bohoušovi, kde jsme rozjeli druhý a pravděpodobně úplně poslední večírek, protože ubytovna se bude asi bourat. Druhý den byla na programu řeka Branná a přesun do Beskyd do ubytovny Relax Oáza.

Pokračovat ve čtení

« Starší příspěvky

© 2021 David Cimbůrek

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑