Domovská stránka

Rubrika: Treky (Strana 2 z 5)

Nováček na horách

Po dlouhém roce jsem si nostalgicky vyrazil připomenout staré časy na hory. Tentokrát s horským nováčkem Endym. Abychom si odvezli silné zážitky, vydali jsme se na monumentální Grosser Bösenstein. Původní plán byl vyběhnout z parkoviště pod Edelrautehütte přímo na vrchol, přejít hřebenovku směrem k Hochhaide a podle podmínek přespat ve stanu u Gemeinsee nebo Grüner See a druhý den se vrátit zpátky k autu.

Pokračovat ve čtení

Rottenmannské Taury v zimě

Po dlouhé horské absenci už jsem potřeboval někam vyjet a vyčistit si hlavu. Vzhledem k různým okolnostem jsem se vůbec poprvé vydal na hory sám. Ani mě nenapadlo, že bych jel jinam než do Nízkých Taur. V pátek v noci jsem za lehkého mrazíku zalézal do spacáku v autě na parkovišti nad Oppenbergem a ráno se vzbudil do lehce posněžené mlhy. Stoupání na hřeben mě pěkně zahřálo, stejně jako mě dohřál myslivec, který měl hrozný strach, abych nelezl jelenům do krmelců.

Pokračovat ve čtení

Podzimní Malá Fatra

Babí léto už končí, my si chceme vychutnat poslední slunné dny někde v horách. Tentokrát na Malé Fatře a ve čtyřech. Auto jsme nechali v Bilelem Potoce a vyrazili do Dolných dier. Skála rozeklaná potokem a posypaná narezlým listím je nádherná, bohužel. Cestou se skoro přetlačujeme s dalšími výletníky, raději uhýbáme do Štefanové a dál po zelené směr Medziholie. Zatracená zelená. Ztrácíme ji krátce po vstupu do lesa. Ze staré mapy zjišťujeme, že z dědiny vedly zelené 2, jedna pod Poludňové skály, druhá do sedla Medziholie. Ta první už ale na nové mapě nevede z dědiny ale přes Boboty. No nic, potraverzujeme lesem a někde na tu naši zelenou narazíme.

Pokračovat ve čtení

Schladmingské Taury

Kam jinam bychom mohli letos vyjet na hory, než do Taur. Na prodloužený víkend jsme si naplánovali pochození v jejich schladmingské části, která je o něco vyšší než ostatní oblasti (nejvyšší vrchol Hochgolling má 2862 m. n. m.) a podstatně skalnatější. V pátek po poledni jsme vyráželi z parkoviště u chaty Riesachfall (příjezd po mýtné silnici, 7 € na den, 11 € na 3 dny).

Pokračovat ve čtení

A zase ty Taury…

Během několika posledních výletů jsme se doslova zakoukali do oblasti Rottenmannských Taur, takže cíl prodlouženého víkendu byl jasný. V pátek k večeru jsme vyrazili směr parkoviště Gulling. Řízení přes Vídeň bylo tentokrát na mně. Naštěstí byl podvečerní provoz mírnější a já svou 5proudovou premiéru zvládla jen s oroseným čelem. V sobotu ráno nás vzbudilo sluníčko. Nelenili jsme a vyrazili vzhůru údolím. Silnice přešla v šotolinu, pak lesní cestu, kravskou pěšinu až se po cca 2 hodinách vytratila v borůvčí u kouzelného plesa s výhledy na hlavní hřeben a masiv Hochrettelsteinu. Dál jsme stoupali boční rozsochou mimo značky. Po trošce bloudění v kosodřevině a borůvčí jsme dosáhli hlavního hřebene v sedle pod Hintergullingspitz. Tady se napojili na červenou značku, která nás provázela další 2 dny.

Pokračovat ve čtení

Rottenmannské Taury

Nízké Taury se nám po několika jejich návštěvách velmi zalíbily, a tak jsme s několikadenním volnem měli poměrně rychle vybráno, kam pojedeme. Rozhodli jsme se projít si pro nás zatím neznámou část Rottenmannských Taur z vesnice Oppenberg. Tentokrát jsme měli volné už páteční odpoledne, tak jsme po obědě naskočili do auta a do Oppenbergu dojeli před šestou hodinou. Chtěli jsme si do setmění nastoupat pár set výškových metrů, abychom celé stoupání na hřeben nemuseli absolvovat v jediném dni. Nakonec jsme, po adrenalinovém přechodu skoro spadlého mostu, po krátkém dešti stráveném ve starém seníku a asi tři hodinovém stoupání došli k lovecké chatě, která měla naštěstí otevřenou půdu, takže jsme nemuseli spát v mokré trávě.

Pokračovat ve čtení

Totes Gebirge

Čtyři dny volna se musí využít, i když předpověď slibuje denně srážky a bouřky prakticky v celé Evropě. Nakonec jsme nabalili do auta věci na horský pochod i na lezení, domluvili spolehlivou spojku přes předpověd, přihodili Vlastíka s Luckou a kolem 22. hodiny už zaparkovali v lese nedaleko Grundlsee. Další 3 dny jsme trávili procházkou po jižním výběžku Totes Gebirge. Od jezera je vidět jen velice strmá, vápencová hradba, místy s kilometrovou výškou. Po jejím překonání jsme se octli ve světě vypouklin, závrtů, trhlin, jeskyní a bezmála dvoutisícových vršků. Jižní část pohoří rozhodně není mrtvá. Bělostný vápenec parádně kontrastuje se zelenými pastvinami, pestrobarevnými skalničkami a neproniknutelnou kosodřevinou. Po celou dobu nás provázel výhled na masiv Dachsteinu, každý den v trošku jiných kulisách. Bohužel také srážky.

Pokračovat ve čtení

Seckauerské Taury

Podzimní Rottenmannské Nízké Taury se nám vyvedly dokonale, tak jsme si s nastupujícím létem chtěli projít jejich další část, Seckauerskou oblast. Z celé akce se postupně vyklubal poměrně nevšední zážitek, jak už bývá naším zvykem. Rozhodli jsme se totiž nectít turistické značky a střihnout si hřebenovku nadivoko. Podle mapy vypadala celá trasa víceméně schůdně. Realita už byla ovšem poněkud neúprosnější a postavila nám do cesty několik lezeckých úseků asi čtyřkové obtížnosti, do kterých jsme se ve velmi rozlámané skále bez lana neodvážili.

Pokračovat ve čtení

Dhaulágirí trek

Už pár let jsme nosili v hlavě plán na cestu do Himálají a letos se nám konečně podařilo velký sen si splnit. Koncem dubna jsme vyrazili vstříc treku kolem Dhaulágirí. Mozaiku zážitků budeme ještě dlouho zpracovávat.

Pokračovat ve čtení

Velikonoce v Rottenmannských Taurech

Tentokrát to bylo snad úplně poprvé, co jsme se záměrně vypravili do hor za špatného počasí. Velikonoční předpověď pro Taury slibovala oblačno, sněžení, silný vítr a mráz. Ale přesně tyto podmínky nám vyhovovaly, protože jsme potřebovali otestovat v zimních podmínkách naše nové vybavení – oblečení, péřové spacáky a benzínový vařič. Plán byl jednoduchý, vyjít na hřeben a pokračovat po jeho podkově, kam až to stihneme, a pak sejít do údolí a vrátit se k autu.

Vyšli jsme z údolí pár kilometrů nad obcí Oppenberg po značce směrem na Seekoppe za lehkého deště. O pár set výškových metrů dál už začal padat sníh, za stále se zhoršující viditelnosti jsme čím dál tím sevřenějším údolím stoupali vzhůru. Po stranách údolí bylo vidět množství sjetých základových lavin. Asi dvě stě metrů pod hřebenem nás zastavila mlha, husté sněžení a silný vítr.

Pokračovat ve čtení

« Starší příspěvky Novější příspěvky »

© 2021 David Cimbůrek

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑