Domovská stránka

Rubrika: Horolezení (Strana 2 z 3)

Podzimní Höllental

Podzimní listí pomalu žloutne a před námi je krásný podzimní víkend. Jeden z letošních posledních. Vyrážíme v pátek brzo ráno, do Höllentalu jsou to z Brna nějaké tři hodinky jízdy. V ranní mlze parkujeme kousek za Kaiserbrunnem, přebalujeme matroš a vyrážíme do údolí Großes Höllental, na stěnu Vordere Loswand. Máme tu vyhlédnutou cestu Gratkamine za 4+, 6 délek vápencového lezení. Nejdřív trochu bloudíme při hledání nástupu k samotné stěně, pak pro změnu bloudíme přímo pod stěnou a hledáme správný nástup. Ten není značený a dole není ani žádný štand, podle kterého by se dalo orientovat.

Pokračovat ve čtení

Dolomity po vlastním

Už delší dobu jsme se domlouvali na nějaké tradiční vícedélkové lezení v Dolomitech a nakonec na to i došlo. Dojezdová doba v noci z pátku na sobotu 9 hodin byla celkem v pohodě, a tak jsme ve zbytku noci urazili ještě několik hodin spánku pod širákem, se super probuzením se spacáky pokrytými jinovatkou. První den jsme se pustili do osmidélkové cesty Westkante „Steger“ na Erster Sellaturm, UIAA 4+. Lezení bylo super, až na to, že jsme špatně trefili nástup a v půlce stěny jsme ztratili cestu. Žaba se pak pustil do šestkového převisu po vlastním jištění, nám ostatním stačil na vybání se jeden špatně jistitelný pětkový úsek, a tak jsme raději slanili dolů a vylezli si na menší věžičku pod Erster Sellaturmem.

Pokračovat ve čtení

Hohe Wand na špagátu

Tento rok už bylo špatného počasí dost. Nebyli jsme ještě na žádném pořádném treku, ani na venkovním lezení, pokud nepočítám krásnou novou venkovní stěnu u Olympie. A tak, přestože předpověď slibovala pěkné počasí pouze pro první část soboty, už jsme to nevydrželi a stejně jsme vyrazili. V sobotu ve čtyři ráno jsme skočili do auta a namířili si to směr Hohe Wand. Měli jsme tu od loňska jeden vroubek, nedolezenou krásnou cestu Draschgrat, krásné vzdušné čtyřkové lezení s jedním pětkovým místem. Do cesty jsme nastupovali jako první, kolem půl deváté. Nepříjemný nástupní převisek, vzdušný hřebínek, krásný ukloněný traverz, jedna délka šla pěkně za druhou, v tahání jsme se víceméně střídali, prostě krásné pohodové lezení, včetně pětkové pasáže, kde už jsme se museli trochu posnažit. V poklidném tempu a za letního horka jsme všech 7 délek dolezli chvíli po poledni.

Pokračovat ve čtení

Rabštejn

Původně plánované lezení na Hochtor se tento víkend kvůli špatné předpovědi počasí pro Rakousko muselo odložit. Tak co podniknout? A co takhle lezení na Rabštejnu? V sobotu ráno už v silné oblačnosti frčíme autem na sever. Občas projíždíme silným lijákem a přemýšlíme o tom, že by možná bylo lepší zůstat doma v posteli. Do Bedřichova přijíždíme loužemi za podmračené oblohy. Nahazujeme batohy s matrošem na záda a šlapeme nahoru k zřícenině. Skály jsou samozřejmě mokré a kape z nich voda, tak si v hospodě dáváme oběd a popoháníme sluneční paprsky, které se začínají objevovat, aby cesty rychle vysušily.

Pokračovat ve čtení

Ledy v Maltatalu

První únorový prodloužený víkend jsme se vrhli do pro nás poměrně neprobádané oblasti lezení: do ledů. Tři dny jsme zápolili s cepíny v rukou a mačkami na nohou ve vícedélkových cestách s ledovými stěnami, ledopády a rampouchy. Led byl dobře nateklý, počasí ušlo, lezli jsme vždy celý den, a tak jsme byli na konci pobytu řádně utahaní. Lezení v ledu má svoje kouzlo, ale je i v lehčích ledech hodně náročné. Jak na sílu a správnou techniku, tak na morál, takže ho, minimálně pro nejbližší budoucnost, necháme u ledu…

Pokračovat ve čtení

Lezení ve Víru

Je půlka ledna a mrzne až praští. To znamená, že nastal pravý čas zajet si zatrénovat na krásnou ledovou stěnu do Víru. Hodinu cesty z Brna tu roste z řeky Svratky vysoká skalní stěna pokrytá solidní vrstvou tvrdého ledu, na kterém se dá výborně pohrát s mačkami na nohou a se zbraněmi v rukou. Za levný peníz se dá na stěně strávit celý dlouhý večer a vystřídat postupně lezení po ukloněném, po krápníku, v mixovém terénu, i si vyzkoušet přehoupnout se přes převis. Je zde nataženo několik erárních lan pro jištění na rybu, ale dovoleno je i používání vlastního jištění a vrtání do ledu. Prostě krásná cvičná stěna, která navíc v nočním nasvícení vypadá úchvatně.

Pokračovat ve čtení

Lezení na Hohe Wandu

Letos již podruhé jsme se vydali kousek za Vídeň zdolávat cesty na vápencové stěně přírodního parku Hohe Wand. Na parkoviště Sonnenuhr-Parkplatz jsme dorazili v sobotu brzo ráno a byli jsme tu vzhledem k počasí skoro sami. Při vystupování z auta začalo drobně pršet a tak jsme se rozhodli nepouštět se raději na mokré skále do lezení, ale dali jsme se do Klettersteigu HTL-Steig. Déšť se brzy umoudřil a tak se nám po více než 200 metrů vysoké ferratě pěkně stoupalo. Je vidět, že pravidelné lezení na stěně má něco do sebe, a tak nikdo z nás neměl po cestě žádné větší problémy.

Pokračovat ve čtení

Großglockner přes Meletzkigrat

Vrchol letošní sezóny na horách je tady. Chystáme se zdolat vrchol Großglockneru, nejvyšší hory Rakouska, 3 798 m. n. m. Původně jsem chtěl jít na vrchol bez odborné pomoci, ale nakonec, přesvědčen ostatními, domlouvám vůdcovské služby našeho osvědčeného průvodce Zobana a jeho kolegy Vojty a pozorovatele Lukáše. Daří se mi ale vymoci, že s průvodci nepůjdeme normálku, ale obtížnější, více lezeckou trasu přes hřeben Meletzkigrat.

Pokračovat ve čtení

Dachstein

Plánování na tuto víkendovku bylo trochu divoké. Původně to měl být přechod Roháčů. Pak jsme se na pár hodin nadchli pro variantu Mont Blanc. Poté, co jsme propočítali, že časově Blanc vzhledem k omezeným dovoleným nemáme šanci stihnout, jsme se rozhodli pro Dachstein. Odjezd se ve čtvrtek protáhuje až na půl osmou, a tak do Ramsau am Dachstein na parkoviště u lanovky přijíždíme až ve dvě v noci. Rychle skáčeme do spacáků, abychom se aspoň trochu vyspali.

Pokračovat ve čtení

Horolezecký výcvik ve Vysokých Tatrách

Na horolezecký výcvik ve Vysokých Tatrách jsme se chystali s vědomím, že nemáme příliš nadějné vyhlídky na dobré počasí. Ve středu odpoledne jsme nasedli do auta a vyrazili na východ. Slovenští silničáři si vybrali výborný čas a místo na čárování silnice, a tak jsme na parkovišti před hotelem Hútnik v Tatranských Matliaroch zaparkovali až po osmé hodině. Rychle jsme přebalili a rozdělili matroš a v doprovodu mračna hryzajících muchniček jsme vyrazili na Brnčálu. Na chatu jsme dorazili skoro za tmy a po večeři jsme šli hned zalehnout, protože nás čekal časný budíček.

Pokračovat ve čtení

« Starší příspěvky Novější příspěvky »

© 2021 David Cimbůrek

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑