Domovská stránka

Rubrika: Recenze (Strana 2 z 9)

Heisenbergovy oči

Frank Herbert 6 / 10

Sáhl jsem po krátké době po další sci-fi, opět od světoznámého autora, a opět jsem byl (stejně jako u Simaka) poměrně zklamán. Knížka z daleké budoucnosti se začíná odvíjet zajímavě a čtivě. Odehrává se v prostředí, které je mixem dvou světů, o nichž jsem již četl – světa z Orwellova románu 1984 a Clarkova věčného města Diasparu. I v tomto románu Lidé žijí prakticky věčně. Ovšem jenom jedna jejich rasa, díky vyspělému genetickému inženýrství. Ostatní, nedlouhověcí, jim slouží jako svým polobohům, jsou pečlivě hlídáni (=šmírováni) a jejich rozmnožování je přísně řízené. To se jim pochopitelně příliš nelíbí a tak, v součinnosti s podzemním hnutím kyborgů, se pokusí staré pořádky zvrátit.

Až do závěrečných pasáží jsem se poměrně dobře bavil, prostě sci-fi, jak má být. Jenže ten závěr. Ach ten závěr… Závěrečný hloupý útěk hlavních hrdinů a jejich finální konfrontace se svými pány byl napsaný přímo úděsně. Žádný pořádný nápad, spousta prázdných zbytečných slov bez momentu překvapení a zakončení do ztracena. Kdyby Herbert žádný závěr nepsal a nechal konec otevřený, udělal by podle mého názoru líp.

Máslem dolů

Petr Šabach 10 / 10

Máslem dolů.

Mám rád Šabachův styl psaní. Lehký, nenásilný, píše zdánlivě o každodenních drobnostech, ale umí mezi řádky poskládat velkou životní moudrost. Máslem dolů je příběh stárnoucího knihovníka, kterému se v životě spousta věcí nepovedla. Ale pere se s ním sympatickým způsobem, ať již s pomocí své dcery, jejíhož záletného manžela by s radostí ubezdušil, nebo svého blízkého kamaráda Evžena, jehož hyperaktivita a kupa bláznivých neotřelých nápadů mu zajišťují nepřetržitou zábavu.

Knížka skvěle odsýpá, jedna bláznivá historka střídá druhou. Až do chvíle, kdy přichází zvrat, který ukazuje, že v životě každého z nás občas dochází k okamžikům, kdy všechen úsměv zamrzá na rtech a po zádech běhá mráz. Ale Šabach ukazuje, že i takové chvíle lze ustát s nadhledem a noblesou. A navíc o nich umí fantasticky psát.

Zpověď trosečníka

Gabriel García Márquez 8 / 10

Zpověď trosečníka.

Knížka, která byla napsaná podle skutečné události. Kolumbijská válečná loď plující ze Severní Ameriky zpátky domů se díky tomu, že byla přetížená nedovoleným nákladem, za bouře téměř převrhla a vlny spláchly několikk námořníků do moře. Do záchranného prámu se podařilo dostat pouze jednomu z nich, ostatní se utopili. Všechny následné pátrací operace po trosečnících ale byly neúspěšné a tak samotný muž v prámu musel přečkat dlouhých 10 dní bez zásob na širém moři, než ho vlny polomrtvého hladem a žízní vyplavily na břeh.

Márquez s přeživším námořníkem o jeho dobrodružství napsal sérii reportáží, které později vydal jako knihu. Knihu plnou lidského odhodlání, silné vůle a naděje. Hodně mi připomínala Hemingwayova Starce a moře, jak stylem vyprávění, tak obsahem. Dobře se četla moc se mi líbila.

Hlavní trať věčnosti

Clifford D. Simak 4 / 10

Hlavní trať věčnosti.Simakův výběr povídek Poselství z vesmíru je mou nejoblíbenější sci-fi knížkou vůbec. Proto jsem se na tuto novelu, Hlavní trať věčnosti, která byla Simakovou poslední knížkou, velmi těšil. Ale během čtení jsem nevěřil svým očím a občas jsem kontroloval obálku knihy, zda je to skutečně tentýž autor. Tato kniha je totiž neuvěřitelná splácanina.

Prolíná se tu snad všechno, co se kdy ve sci-fi objevilo. Cestování časem, roboti, paralelní dimenze a spousta různých mimozemšťanů. Děj knihy se skládá z několika plytkých a jakoby náhodně poskládaných příběhů neuměle poslepovaných dohromady (něco ve stylu „Tak co tam ještě nemáme? Létající roboty! Tak tam šoupneme létající roboty! Hmm… co ještě? Něco z divočiny! Tak tam strčíme vlka!“).

Každá druhá věta končí vykřičníkem a děj se posouvá dopředu naprosto nelogicky. Měl jsem velký problém knihu dočíst. Bylo v ní sice pár světlejších míst, ale jako celek ji hodnotím jako nepovedený brak.

Sedm let v Tibetu

Heinrich Harrer 9 / 10

Sedm let v Tibetu.Literaturu na dlouhou chvíli v Nepálu jsem chtěl pojmout stylově, a tak jsem si s sebou vybral tuto knihu. A rozhodně jsem toho během odpoledních dešťů ve stanu nelitoval. Příběh, ze kterého si filmaři vypíchli jen to nejtřpytivější pozlátko, byl ve skutečnosti mnohem bohatší a zajímavější. Němečtí horolezci byli v Himálaji začátkem druhé světové války zajati Brity a internováni v zajateckém táboře v Indii. Několika zajatcům se podařilo utéct a dva z nich absolvovali neuvěřitelnou cestu. Prošli Himálajemi, dostali se do Tibetu, navzdory všemu strádání a mrazu jej značnou část prošli, aby proklouzli až do zakázaného města Lhasa. Stali ze z nich místní vážení občané a žili tu několik let až do obsazení Tibetu Čínou.

Harrer byl Tibetem fascinován a z knihy je to znát. Dokonale poznal místní zvyky a život lidí a dokázal je podrobně a barvitě popsat. Místy bylo vyprávění snad až příliš podrobné a opakující se. Ale i přes to je Sedm let v Tibetu fascinující knížka o životě v úplně jiném světě plném tradicí, zvyků, zasněžených hor a tibetských bohů.

Nové povídky

Zdeněk Svěrák 7 / 10

Nové povídky.Svěrákovy povídky jsou velmi podobné jeho filmovým scénářům. Jsou to taková milá a příjemná pohlazení na duši, která se snadno čtou a mívají dobré konce. Je sice vidět, že Svěrák, ač velký scénárista, není žádný zkušený spisovatel románů, protože několik povídek připomíná spíše rozšířené slohové cvičení ze střední školy, ale v jeho případě mi to příliš nevadilo, protože tento styl mi k němu patří. Stejně tak jeho příjemné, lehké a nenásilné hraní si se slovy a barvité popisy.

Některé povídky jsou úžasné. Velmi se mi líbil Sraz naší třídy, kde je vidět, že i několik desítek let po maturitě se dá dozvědět leccos zajímavého o dřívějších dobách. Nejlepší mi přišla poslední, nejdelší, povídka Dvojí vidění. O tom, jak jeden životem zbitý muzikant prožil několik měsíců na dalekém severu Evropy.

Invaze

Stanisław Lem 7 / 10

Invaze.Nejsem si jistý, co si mám o tomto sci-fi výběru krátkých povídek myslet. Na jednu stranu se mi velmi líbily Lemovy nápady, na kterých jednotlivé povídky vystavěl, originální, neotřelé, čtivě a zajímavě napsané. Příběhy jsou napsány ve formě klasické, „tvrdé“ sci-fi, kterou mám rád, takže se v nich objevují mimozemšťané, vyspělé umělé inteligence, cesty ke hvězdám a další podobné úkazy hojně používané ve zlaté éře sci-fi, ale všechny jevy jsou založené na dobře propracovaném vědeckém základu. Každá povídka je velmi dobře stavěná, dialogy jsou napsané výborně, postupně gradují… Ale tady přichází hlavní problém, protože místo překvapivé a zajímavé pointy většina příběhů jen tak vyšumí do ztracena a není pořádně ukončena. Což mi přijde docela škoda, vzhledem k tomu, že jinak je knížka velmi dobrá.

Za přečtení určitě stojí poslední kapitola knížky, ve které Lem stručně shrnul svůj vlastní životopis, včetně barvitě popsaných válečných let i nejzajímavějších období jeho tvorby. Mě třeba zaujala poznámka, že uprostřed psaní (nejen) Solarisu ani sám Lem nevěděl, jak knížka dopadne.

Konflikt

Jan Zenkl 7 / 10

Konflikt.Po této knížce jsem sáhl jednak proto, že katastrofické či válečné romány z budoucnosti mám rád, ale z velké míry i proto, abych podpořil českého autora. Příliš jsem od Konfliktu nečekal, ale ze začátku jsem byl příjemně překvapený. Příběh se začal odvíjet pěkně svižně, je v něm nastíněná zajímavá situace, kdy svět začíná svírat nedostatek ropy a mocnosti se o ní chystají soupeřit i násilím. To vše z pohledu našeho malého středoevropského regionu, respektive jednoho úředníčka, který postupně povýší a dostane se do středu děje.

S napětím jsem čekal, jak se bude vše vyvíjet, ale bohužel zhruba v polovině knížky, kdy se odkryla většina karet, se z příběhu vytratilo napětí a moment překvapení. Další děj už byl poměrně jasný a dobře předvídatelný a pomalu spěl k nevyhnutelnému happyendu. Celkově ale knížka není špatná, je poměrně zručně napsaná a pokud jí srovnám s knížkou Tisíc sluncí z podobného prostředí, kterou jsem četl nedávno, je Konflikt o třídu lepší.

Darda

Irena Dousková 9 / 10

Darda.Knížky Hrdý Budžes a Oněgin byl Rusák od této autorky, příběhy z jejího dětství a gymnaziálních let, jsem četl a líbily se mi velice, proto jsem byl na Dardu velmi zvědavý. Popisuje v ní totiž své životní zážitky ve středních letech, coby matka dvou dospívajících dětí a manželka psychotického šéfa velké společnosti. V nějaké recenzi jsem četl, že Darda je oproti předchozím knížkám vyčpělá a bez šťávy. Je pravda, že v sobě měla několik hlušších pasáží, ale jako celek se mi líbila velmi, přišla mi napsaná se stejnou lehkostí a originalitou, jako předcházející díly. Autorka, ač dostala od života spoustu tvrdých kopanců, se vždy dokázala na svůj osud dívat s nadhledem a lehce černým humorem, který je mi poměrně blízký. Knížka se mi četla velmi dobře a příjemně a po dočtení jsem si říkal, že bych chtěl mít za dvacet let podobný pohled na život.

Tisíc sluncí

Alex Scarrow 5 / 10

Tisíc sluncí.V pozadí celé knížky stojí jeden velmi zajímavý nápad. Co by se na sklonku druhé světové války stalo, kdyby se podařilo Nacistům vyvinout atomovou bombu a stihli ji použít proti spojencům? Když se k tomu přidá ještě Němci ukořistěný americký bombardér schopný doletět až do Ameriky, vypadá to, že je na dobrou zápletku slušně zaděláno. Jenže to by se jí musel chopit nějaký schopný spisovatel, kterým ale podle mě Alex Scarrow bohužel není. Celou pointu knížky vyzradil už v první kapitole, jeho styl psaní je příliš lopotný a křečovitý. Závěrečné rádoby dramatické přeskakování v ději z místa na místo se příliš nepovedlo a konec příběhu vyzněl do ztracena. Když k tomu připočítám velmi nepovedený český překlad, který vypadá, že ho dělal nějaký student se slovníkem jako bokovku, tak z toho vychází dost nepovedená knížka, která má sice pár světlých a čtivých míst, ale jako celek propadá. Po další knížce od tohoto spisovatele už určitě nesáhnu.

« Starší příspěvky Novější příspěvky »

© 2021 David Cimbůrek

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑