Domovská stránka

Autor: Eliška

Podzimní Malá Fatra

Babí léto už končí, my si chceme vychutnat poslední slunné dny někde v horách. Tentokrát na Malé Fatře a ve čtyřech. Auto jsme nechali v Bilelem Potoce a vyrazili do Dolných dier. Skála rozeklaná potokem a posypaná narezlým listím je nádherná, bohužel. Cestou se skoro přetlačujeme s dalšími výletníky, raději uhýbáme do Štefanové a dál po zelené směr Medziholie. Zatracená zelená. Ztrácíme ji krátce po vstupu do lesa. Ze staré mapy zjišťujeme, že z dědiny vedly zelené 2, jedna pod Poludňové skály, druhá do sedla Medziholie. Ta první už ale na nové mapě nevede z dědiny ale přes Boboty. No nic, potraverzujeme lesem a někde na tu naši zelenou narazíme.

Pokračovat ve čtení

A zase ty Taury…

Během několika posledních výletů jsme se doslova zakoukali do oblasti Rottenmannských Taur, takže cíl prodlouženého víkendu byl jasný. V pátek k večeru jsme vyrazili směr parkoviště Gulling. Řízení přes Vídeň bylo tentokrát na mně. Naštěstí byl podvečerní provoz mírnější a já svou 5proudovou premiéru zvládla jen s oroseným čelem. V sobotu ráno nás vzbudilo sluníčko. Nelenili jsme a vyrazili vzhůru údolím. Silnice přešla v šotolinu, pak lesní cestu, kravskou pěšinu až se po cca 2 hodinách vytratila v borůvčí u kouzelného plesa s výhledy na hlavní hřeben a masiv Hochrettelsteinu. Dál jsme stoupali boční rozsochou mimo značky. Po trošce bloudění v kosodřevině a borůvčí jsme dosáhli hlavního hřebene v sedle pod Hintergullingspitz. Tady se napojili na červenou značku, která nás provázela další 2 dny.

Pokračovat ve čtení

Totes Gebirge

Čtyři dny volna se musí využít, i když předpověď slibuje denně srážky a bouřky prakticky v celé Evropě. Nakonec jsme nabalili do auta věci na horský pochod i na lezení, domluvili spolehlivou spojku přes předpověd, přihodili Vlastíka s Luckou a kolem 22. hodiny už zaparkovali v lese nedaleko Grundlsee. Další 3 dny jsme trávili procházkou po jižním výběžku Totes Gebirge. Od jezera je vidět jen velice strmá, vápencová hradba, místy s kilometrovou výškou. Po jejím překonání jsme se octli ve světě vypouklin, závrtů, trhlin, jeskyní a bezmála dvoutisícových vršků. Jižní část pohoří rozhodně není mrtvá. Bělostný vápenec parádně kontrastuje se zelenými pastvinami, pestrobarevnými skalničkami a neproniknutelnou kosodřevinou. Po celou dobu nás provázel výhled na masiv Dachsteinu, každý den v trošku jiných kulisách. Bohužel také srážky.

Pokračovat ve čtení

Dhaulágirí trek

Už pár let jsme nosili v hlavě plán na cestu do Himálají a letos se nám konečně podařilo velký sen si splnit. Koncem dubna jsme vyrazili vstříc treku kolem Dhaulágirí. Mozaiku zážitků budeme ještě dlouho zpracovávat.

Pokračovat ve čtení

Druhý pokus na Malé Fatře

Poslední řádné pochození po horách bylo na Silvestra. Jednodenní lyžovačka na zamrzlo-rozbředlém Lackenhofu ani Davidova služebka to rozhodně nevylepšili a už vůbec nemluvím o protrápeném Stohu. Takže jakmile předpověď na víkend slíbila slušné počasí, začali jsme plánovat. Na Malé Fatře nám zůstal jeden velký, pěkně rozeklaný rest. Z Brna jsme vyrazili až po 11. hodině, protože David se v pátek vrátil z Německa dost pozdě a já byla zničená po rozlítaném týdnu v práci. Nebyl spěch, tak jsme jeli severní trasou přes Makov. Je o necelou půlhodinu delší a vyhýbá se dálnicím. Cesta pěkně utíkala, až na plahočení za kamionem, který jsem dlouho neměla odvahu v beskydských serpentýnách předjet.

Pokračovat ve čtení

Rottenmannské Taury

Na moravská pole padla mlha hustá tak, že by se dala krájet a už skoro 2 týdny se nehodlá zvednout, takže se musíme zvednout my. Tentokrát do Rottenmannských Taur. V sobotu po 10. hodině se nemožné stává skutkem, nad parkovištěm u chaty Edelraute. Je azuro. Nadšení nám chladí svištící vítr. Nahazujeme batohy a vyrážíme po značené cestě č. 944A směr hlavní hřeben. Stezka traverzuje lesem do vedlejšího údolí, pak po pastvinách, přes řádně zamrzlý potok, několika serpentinami až do sedla nad plesem Gefrorener See.

Pokračovat ve čtení

Hřebenovka Nízkých Tater

Letošní dovolená se moc nepovedla, obden prší, předpověď na nic v celé Evropě. Nakonec zkoušíme Nízké Tatry, to by mohlo jít i v dešti. V pondělí večer cestou na Slovensko hustě prší. Druhý den necháváme po noci na parkovišti auto v Donovalech a přesouváme se busem do Telgártu. Odtud zkusíme přejít celý hřeben. Po deváté nahazujeme batohy, nástup volíme po zelené přes Kraľovu Skalu. Stezka už od vesnice příkře stoupá. Míříme do mraků, ale neprší. Na Kráľově Holi krátká chladná zastávka, dál jdeme po lehce zvlněném hřebeni. U odbočky na útulnu Andrejcová jsme už před 16. hodinou. Co naplat, zkusíme ještě Veľkou Vápenicu.

Pokračovat ve čtení

Hochtor

Jako start prázdninové lezecké sezóny jsme letos vybrali Hochtor, nejvyšší vrchol Ennstalkých Alp. Za ideálních podmínek ve 3 dnech rozchození na Planspitze, rozlezení hřebenem Rossschweif na vrchol Hochtoru (většinou 1-2, 2 úseky UIAA 3) a pokud vše půjde opravdu dobře, výstup jeho kilometrovou severní stěnou.

Předpověď počasí sice není ideální, ale slibuje alespoň slunné pondělí, takže v sobotu na noc frčíme směr Rakousko. Po 4,5 hodinách za tichého ševelení deště usínáme v lese kus za vesnicí Johnsbach. Ráno nás budí prima bubnování, nevadí, dnes musíme jen na chatu Hesshütte. Monotónní stoupání po horských pastvinách nám opepřuje přehřívání pod pláštěnkou. Po 2,5 hodinách a cca 800 výškových metrech už vychutnáváme Radlera na chatě.

Pokračovat ve čtení

Wallis

Jak zakončit prázdniny, které začaly trekem v masivu Monte Rosa? No přece další čtyřtisícovkou. Od vodáckého horského vůdce Jardy jsme dostali tip na skupinu Weissmiesu ve Walliských Alpách – 3 čtyřtisícovky dostupné z jedné chaty. Vlastíka odrovnal urputný kašel, takže ve čtvrtek odpoledne vyrážíme ve třech. Kluci se u volantu střídají a tak v pátek už kolem sedmé parkujeme v Saas Grund, po slabých 14 hodinách, 1250 km a drobném hledání „neviditelné“ lanovky. Mrška je na druhé straně údolí, než kam civíme; tak nás ohromil pohled na ledovec Allalinhornu. Rychle přebalit batohy a už frčíme směr mezistanice Kreuzboden (2397 m. n. m.). Odtud se otevírá výhled na všechny naše cíle: mixový Fletschhorn (3993 m. n. m.), kamenný Lagginhorn (4016 m. n. m.) i bělostný Weissmies (4023 m. n. m.). Teda, otevíral by se, kdyby už kousek nad chatou Weissmieshütte (2726 m. n. m.) neseděla šedivá mračna. Tož nic, nahazujeme pekelně těžké batohy a stoupáme vyšlapaným chodníkem vzhůru. Lukáš je profi šerpa, batoh vpředu, batoh vzadu. Za slabou hodinku a v dešti dorážíme na chatu.

Pokračovat ve čtení

© 2021 David Cimbůrek

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑