Domovská stránka

Autor: Dave (Strana 2 z 44)

Už hořela, když jsem si do ní lehal

Robert Fulghum 7 / 10

Už hořela, když jsem si do ní lehal.Když jsem tuto známou knížku začal číst, příliš nadšený jsem z ní nebyl. Většina námětů na krátké povídky nebo úvahy mi připadala nezajímavá, příliš plytká, v textu byla spousta nepřesností, styl vyprávění byl takový kostrbatý, neplynulý, přišlo mi, že pointy vyznívají do ztracena a neoslovovaly mě.

Ovšem zhruba od půlky knížky mi vše přišlo mnohem lepší. Zajímavá témata, poutavě podaná, neobvyklé životní situace, příhody, které autora potkaly na cestách po světě, různá zamyšlení o životě, nad kterými je člověk nucený si podumat, i trocha životní moudrosti a laskavého člověčenství. Nejvíce se mi líbila povídka o smíšené židovsko-katolické svatbě a o sblížení dvou na první pohled nesmiřitelných rodin.

Podzimní Seckauerské Taury

Prodloužený víkend, dobrá předpověď počasí, plán byl jasný, během tří dnů projít a poznat další část Secauerských Taur. Ve čtvrtek něco po dvanácté hodině jsem zaparkoval u horské chaty Bergerhube v údolí Triebental a po boji s parkovacím automatem (pozor, platí se tu 3 € za den a automat bere pouze 1 a 2 € mince) jsem nahodil dvacetikilový batoh na záda a vyrazil vzhůru.

Pokračovat ve čtení

Sedm zákonů

Miroslav Bárta 9 / 10

Sedm zákonů.

Miroslava Bártu, ředitele českého egyptologického ústavu, znám z různých přednášek (ať už egyptologických, nebo na téma konce civilizací) jako výborného, erudovaného a zábavného řečníka, a tak jsem se na Sedm zákonů s podtitulem Jak se civilizace rodí, rostou a upadají velmi těšil. Knížka je vytištěná na kvalitním papíře a velmi pěkně vysázená. Po estetické stránce zamrzí snad jen občas těžko čitelné popisky v rámci obrázků a ne úplně dokonalá práce korektorky.

Občas máme tendenci si myslet, že naše stávající civilizace bude trvat a růst napořád. Ale pohled do minulosti ukazuje, že každé, i to sebevětší a sebestabilnější společenství, se nakonec zhroutí, aby bylo nahrazeno novým řádem. Miroslav Bárta během studia historie v dlouhých časových řadách vypozoroval a na mnoha příkladech zajímavě popsal zákonitosti, které jsou všem civilizacím během jejich zrodu, vzestupu, a nakonec i během jejich neodvratného pádu společné. Nárůst byrokracie, ztráta legitimity elit, ztráta víry ve společné hodnoty, bezuzdné vyčerpávání přírodních zdrojů, neochota či neschopnost přizpůsobit se měnícím se přírodním podmínkám, a mnohé další příběhy z historie zaniklých civilizací vedou k zamyšlení nad paralelami se současností a k úvahám, zda i naše západní civilizace již není za zenitem a zda již není na cestě k neodvratnému úpadku.

Pokračovat ve čtení

Jihlavka

Na poslední chvíli jsem se v sobotu večer dozvěděl, že neoznámeně vypouští vodu přehrada Mohelno na Jihlavce. Měl jsem zrovna volno, tak jsem se rozhodl, že v neděli pojedu, tentokrát sám. Na střechu auta jsem naložil kajak, do kufru strčil kolo a vyrazil do Mohelna. Bylo chladno, na některých místech ve stínu už byla jinovatka, ale počasí slibovalo krásný den. Pod hrází jsem vyložil kajak, připoutal ho ke stromu a autem přejel po proudu řeky do Ivančic. Tam jsem nasedl na kolo a krásným podzimním dnem jsem vyšlapal 20 km proti proudu řeky zase zpátky do Mohelna. Navlékl jsem se do vodáckého a vyjel na řeku.

Pokračovat ve čtení

Dlouhé stráně s dětmi

Chtěl jsem vzít děti na hory někam, kde se mi to líbí a kde to mám rád. Vyrazili jsme do Jeseníků a zčásti jsme zkopírovali trasu, kterou jsem šel nedávno sám. Vyšli jsme ráno z Koutů nad Desnou a v husté mlze stoupali skoro sami po sjezdovkách k rozhledně u Tetřeví chaty. Většina ostatních turistů totiž zvolila pohodlnější dopravu lanovkou. Rozhlednu jsme jen minuli, díky stále husté mlze vynechali i můj oblíbený Mravenečník a vyšli jsme rovnou až na Dlouhé stráně. Foukal silný vítr, ale nádrž byla stále částečně schovaná v mlze a díky tomu vypadala trochu jako vnitrozemské moře.

Pokračovat ve čtení

Stopy v divočině

Ernest Thompson Seton 10 / 10

Stopy v divočině.Seton miloval přírodu a divoká zvířata a z každé jeho knížky jeho láska k divočině přímo čiší. To, jak pronikl do života zvířat, jejich zvyků, vzorců jejich chování, jejich myšlení, je obdivuhodné. Navíc byl skvělý vypravěč, takže své nabyté znalosti uměl nádherným citlivým způsobem předat.

Stopy v divočině obsahují dva příběhy. První vypráví o životě silného a chytrého šedého medvěda Monarchy, druhý popisuje osudy odvážného ušlechtilého stříbrného lišáka Domina. Oba příběhy jsou naplněné dobrodružstvím, množstvím různých příhod, touhou po svobodě, dojemnou péčí o mláďata, radostí ze života, i tvrdostí a někdy i krutostí divočiny. Je to krásné čtení.

Démanty noci

Arnošt Lustig 10 / 10

Démanty noci.Po dočtení posledních řádků této knihy jsem jí zavřel a dlouho zůstal v zamyšlení. Taková smršť zásadních životních událostí, zlomů, předělů. To, že se hlad, strach, utrpení, smrt stanou běžnou součástí života neznamená, že přestávají být strašné. Říká se, že dne ani hodiny nevíš, ale pro ty, kteří byli nacisty označeni za podlidi, mohl konec života nastat nečekaně kteroukoliv vteřinu jejich bytí. Ač je to hrozné, život se díky tomu vědomí musel stát mnohem intenzivnější, silnější.

Projít s Lustigem hrůzami, kterými si z větší části prošel i on osobně, bylo dechberoucí i hrozivé. Život v Terezíně, nepředstavitelné šílenství Osvětimi, nelidská práce v Buchenwaldu, nepopsatelně blízký vztah dědy a jeho vnuka během beznadějného, ale statečného varšavského povstání, útěk z transportu smrti, i krvavé dny pražského povstání. Příliš těžký náklad na bedra dospívajícího kluka. Obdivuji jeho tvrdost, houževnatost, ohromnou sílu a vůli přežít. Obdivuji to, že se nikdy nevzdával, ani tváří v tvář smrti, to, že ho nacisté ani v nejtvrdších okamžicích nepřinutili vzdát se svého hlubokého lidství.

Démanty noci jsou jedna z nejsilnějších a nejpůsobivějších knih, které jsem četl.

Jednodenní Jeseníky

Měl jsem volný jeden den a zachtělo se mi pořádně se projít někde po horách. Vybral jsem si Jeseníky. Nastavil jsem si budík na 4 ráno a před 7. hodinou už jsem stoupal z Koutů nad Desnou v příjemném stínu vzhůru po sjezdovkách až na Mravenečník. Všude okolo bylo ticho, nikde ani človíčka. Nádhera.

Pokračovat ve čtení

Jauriskampl, Großer Bösenstein

Plán byl jasný, přejít během čtyř dnů natěžko jednu dlouhou část hřebene Rottenmannských Taur – Jauriskampl, Hohenwart, Breiteckkoppe, Zinkenkogel, Großer Bösenstein. Celkem asi 40 km, převýšení 4000 metrů. Že má první den odpoledne pršet? Nevadí, vždyť uschneme!

Pokračovat ve čtení

« Starší příspěvky Novější příspěvky »

© 2022 David Cimbůrek

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑