Domovská stránka

Autor: Dave (Strana 2 z 42)

Vodácký kurz na Salze

Dostal jsem velkou chuť se zase po dlouhé době pořádně svézt na kajaku. Náš vodácký oddíl už dávno na větší vody nejezdí, pár lidí sice pořád ještě pádluje, ale ti jezdí čtyřky a pětky a to už je na mě moc. Tak jsem si poprvé v životě zaplatil komerční zájezd a vyjel do Rakouska na čtyřdenní vodácký kurz na řece Salza s cestovní kanceláří Kudrna. A udělal jsem dobře.

Pokračovat ve čtení

Farma u Vojtků

Dlouho jsme se už nesešli s naší vodáckou partou, a tak jsme využili covidového rozvolnění a vyrazili na společný víkend na Vysočinu do Moravských Křižánek na Farmu u Vojtků. V příjemném prostředí jsme tu absolvovali náročný program. Úvodní páteční večírek v salónku se samovýčepem se protáhl daleko přes půlnoc.

Sobotní výlet na Devět skal jsme si zpestřili boulderováním na krásné Bílé skále, pěkným slejvákem a posezením na zahrádce v Restauraci pod Bílou skálou. Večer jsme si na ohýnku opekli buřty a kluci si zaveslovali na pramici na Kyšperském rybníku.

V neděli jsme vyrazili na Drátník, kde si většina dětí poprvé vyzkoušela na natažených fixech lezení na skále. Dokonce jsme v přilehlém občerstvení U Kolouška potkali místňáka Radka Jaroše, takže mají naši malí lezci dokonce společnou fotku s Panem horolezcem.

Pokračovat ve čtení

Čundr na Vysočině

Po dlouhé době jsme se s Endym vypravili na společný výlet. Chtěli jsme někam, kde nebude příliš mnoho dalších lidí, a tak jsme tentokrát vypustili všechny hory a vydali se na prodloužený víkend na Vysočinu do Žďárských vrchů. Hlavní cíl nebylo trhat rekordy, ale udělat si pěkný pohodový čundr, což se nám dobře vyvedlo.

Pokračovat ve čtení

Bird Box

Josh Malerman 7 / 10

Bird Box.Kniha mě svým námětem ⁠– na Zemi se objeví jakési zlo, které zabíjí lidi jenom tím, že se na něj podívají, a tak se musí naučit žít se zavřenýma očima ⁠– příliš nepřesvědčila, ale díky mnoha pozitivním recenzím jsem se do ní začetl. Ze začátku mi příliš čtivá nepřišla a nevypadalo to, že by mohla jenom díky ústřednímu motivu držet pohromadě. Ale čím déle jsem četl, tím lepší se mi kniha zdála. Líbilo se mi, že knížka byla hlavně o lidech, jejich chování a vztazích mezi nimi, spíš než o tom tajemném zlu. Dvě časové linky, které do sebe začaly postupně zapadat, tíživá hutná atmosféra, příšeří, všudypřítomný strach, zajímavé nápady, propracovaná psychologie postav, to vše mě hodně bavilo. Velmi kvalitní horor bez laciných scén. Snad jen škoda tuctového závěru.

Kafka na pobřeží

Haruki Murakami 9 / 10

Kafka na pobřeží.

Knížka, která se vymyká obvyklým škatulkám. Ze začátku celkem obyčejný román o nejdrsnějším patnáctiletém klukovi na světě, který utíká z domova a povídá si přitom se svým alter egem. Potom přijde mysteriózní zážitek s hromadnou amnézií celé školní třídy. Pak se do příběhu zapojí okouzlující pan Nakata, který je úplně hloupý, neumí číst ani psát, ale dokáže si povídat s kočičkami. A od té doby začal příběh šlapat a já jen hltal další a další stránky. Takamatská knihovna, srub v horách, ubytovny, dálnice, zvuk piana, defilé všelijakých zvláštních postav…

Murakami umí krásně popsat chování, myšlení a motivaci hrdinů do nejmenších detailů. Hlavní příběhy byly krásně vyvážené, bavily mě oba stejně. Hezké oživení bylo, že jeden příběh byl psaný v ich formě, druhý v er formě. Moc se mi líbila atmosféra románu, neurčitě zasněná, neskutečná, snivá. Užíval jsem si pro mě neznámé japonské reálie. Některé krutosti a excesy byly zbytečné, stejně tak byla kniha na můj vkus místy až přespříliš surrealistická a neuvěřitelná. Hluboce přemýšlející patnáctiletý kluk, který má správnou odpověď na každou filozofickou otázku, už je lehce přes čáru. Částečně otevřený a nevysvětlený konec na mě dělal dojem, že autor rozehrál příliš velkolepý příběh, u kterého si nevěděl rady, jak o uzavřít a vysvětlit, tak to neudělal. Ale na druhou stranu se tím otevírá prostor pro čtenářovu fantazii a může tak pokračovat v prožívání příběhu Kafky, Sakury, pana Óšimy, slečny Saeky, pana Nakaty, Hošiny a ostatních.

Těším se

Těším se, až tvůj úsměv znovu prozáří mi svět
Těším se, až tvůj hebký hlas zas promluví pár vět
Těším se, až tě pevně sevřu ve svém objetí
Těším se, až se ke mně přitiskneš a čas daleko odletí

Těším se, až ucítím zas tvoje horké nahé tělo
Které by se zároveň milovat nechtělo i chtělo
Těším se, až z tvého zrychleného srdce bušení
Z mravenčení po těle uvidím a ucítím tvé vzrušení

Těším se, až nad modrýma očima nazdvihneš své obočí
Těším se, až přivoním k tvým vlasům a hlava se mi zatočí
Těším se, až moje ruka stiskne jemně tvojí dlaň
Těším se, až plná důvěry na mě přitiskneš svou skráň

Těším se, až budeme si spolu nenuceně povídat
Ležet bok po boku, dotýkat se, hlavy lokty podpírat
Těším se, až budeme se nakonec beze slova objímat
Užívat si jeden druhého a spolu v bezpečí tiše usínat

Víkendová Trenckova rokle

Zachtělo se mi po dlouhé době zase přenocovat venku pod širákem. V zimě se mi velmi líbil kraj podél řek Libochovka a Bobrůvka, tak jsem se tam znovu vypravil. Startoval jsem, stejně jako posledně, ve Ždárci, a za krásného počasí se vydal stejnou trasou, jako v zimě. Nejprve podél Libochovky, potom jsem lesem vystoupal do Rojetína, prošel mezi rozlehlými poli a lesem mimo cesty se opět napojil na trasu podél krásně meandrující Libochovky mezi loukami. Připadalo mi, že jsem tu ještě nebyl, proouzející se a rozkvétající krajina působila úplně jiným dojmem než při mé poslední návštěvě, kdy byl celý kraj pod sněhovou peřinou, tichý a klidný.

Pokračovat ve čtení

Šmelcovna

Údolí i okolí Bílého potoka je krásné, a tak jsme se sem vypravili znovu, tentokrát na kolech. Vyjeli jsme z vesničky Hvozdec, kde jsme si ještě před odjezdem procvičili výměnu píchlé duše. Úvodní stoupání do Javůrku všechny tři mladé cyklisty pěkně zmohlo. Ale aspoň jsme se v chladném počasí trochu zahřáli. Po svačině mezi poli jsme sjeli, někteří závodním tempem, prudké klesání po Železné stezce dolů do Šmelcovny. Ulice před výdejním okýnkem místní restaurace vypadala v dnešní době jako zjevení z jiné doby. Postávalo tu na jednom místě s kelímky piva a hamburgery v rukách mnoho desítek lidí, respirátor měli nasazený snad jenom dva z nich. Tak jsme se k davu přidali a dali si oběd.

Pokračovat ve čtení

Klucanina a Květnice

Vymýšlet stále nové výlety v rámci okresu je čím dál tím větší výzva. Tentokrát jsme se vydali do Tišnova navštívit dva kopce tyčící se nad městem. Nejdříve jsme si prohlédli posilovnu a trailovou trať u parkoviště pod rozhlednou Klucanina. Na koloběžkách to klukům moc nejezdilo, ale někdy příště na kolech bude trail super. Pak jsme se vydali moc pěknou naučnou stezkou směrem vzhůru. Klucanina je opravdu monumentální kamenná rozhledna a jsou z ní výhledy opravdu do daleka.

Pokračovat ve čtení

« Starší příspěvky Novější příspěvky »

© 2021 David Cimbůrek

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑