David Cimbůrek

Domovská stránka

Normální lidi

Sally Rooney 8 / 10

Normální lidi.Nejdříve mě na knize vytočila absence uvozovek u přímé řeči, musel jsem si zvykat na líčení v přítomném čase a na strohý vypravěčský styl, kdy mnoho událostí, myšlenek, pocitů bylo jen naznačeno a nedopovězeno,  ale nakonec se mi tento způsob velmi zalíbil. Nutí o všem více přemýšlet a ve skutečném životě také nemá každá událost jasnou a jednoduchou pointu. V knížce se toho dějově příliš mnoho nestane – dva mladí introvertní lidé se spolu koncem střední školy a během studia na vysoké škole sblíží a průběžně spolu chodí, rozcházejí se, randí s jinými, obcházejí různé večírky. Ale moc se mi líbilo, jak autorka dokázala popsat neukotvenost dospívajících lidí, to, jak neví, co mají dělat se životem, co mají dělat sami se sebou, to, jak je pro člověka často obtížné vůbec pochopit co si myslí, co cítí k sobě i k ostatním a proč to tak cítí. Normální lidi je opravdu niterná kniha, velmi uvěřitelné a povedené nahlédnutí do života teenagerů.

HBO natočila podle knihy celý seriál, který je ještě povedenější než předloha. Do dvanácti dílů dokázali tvůrci napěchovat o mnoho více zápletek a detailů, a přesto se věrně drželi knižního děje a perfektně do příběhu přenesli atmosféru knihy.

Kdo ví, kde budu zítra

Jindřich Šídlo, Tomáš Etzler 9 / 10

Kdo ví, kde budu zítra.Etzlerův celovečerní dokumentární film Nebe byl dechberoucí, a tak jsem se na jeho knihu popisující formou rozhovoru jeho život velmi těšil. Nezklamala mě, četla se jako dobrodružný thriller. Začátky v komunistické Československé televizi, odchod do Ameriky (která už tehdy v 90. letech nebyla tak úžasná, jak se mohlo zdát zvenčí), mnoho let práce coby námezdní dělník na hranici chudoby, pak pohádkový nástup do CNN a novinářská práce snů po celém světě, včetně zpravodajství z válek v Iráku a Afghánistánu, poté přesun na dlouhé roky do kulturně takřka nepochopitelné Číny a katastrofální stav lidských práv tam…

Úžasně čtivá kniha plná setkání se zajímavými lidmi, plná silných životních zážitků a příhod. Na mnoho událostí a lidí má Etzler poměrně vyhraněný názor, nebojí se otevřeně pojmenovávat věci tak, jak jsou a jak je vidí, za což jsem v dnešní ultra-korektní době velmi rád. Řekl bych, že jako člověk bude asi pěkný svéráz, ale ve svých názorech a postojích je konzistentní a s jeho názory většinou souzním – je správné problémy našeho světa otevřeně pojmenovávat a poukazovat na ně. Výborná knížka, která mi zase trochu rozšířila obzory našeho světa.

Kniha o tichu

Josef Formánek 8 / 10

Kniha o tichu.Zajímavá sbírka krátkých příběhů, životních zážitků z celého světa (ať již autorových, nebo jeho kamarádů), mozaika různých drobných střípků a postřehů, kniha nacházení ještě bližšího vztahu ke svým blízkým, kniha o hledání sama sebe, vnitřního klidu a ticha. Zdánlivě nesourodá směsice, která ale překvapivě dobře drží pohromadě a je velmi čtivá. Na můj vkus snad až příliš ezoterická, ale překvapivě mi to tolik nevadilo – vzhledem k tomu, kolik jsem si z knihy odnesl životního moudra.

Už hořela, když jsem si do ní lehal

Robert Fulghum 7 / 10

Už hořela, když jsem si do ní lehal.Když jsem tuto známou knížku začal číst, příliš nadšený jsem z ní nebyl. Většina námětů na krátké povídky nebo úvahy mi připadala nezajímavá, příliš plytká, v textu byla spousta nepřesností, styl vyprávění byl takový kostrbatý, neplynulý, přišlo mi, že pointy vyznívají do ztracena a neoslovovaly mě.

Ovšem zhruba od půlky knížky mi vše přišlo mnohem lepší. Zajímavá témata, poutavě podaná, neobvyklé životní situace, příhody, které autora potkaly na cestách po světě, různá zamyšlení o životě, nad kterými je člověk nucený si podumat, i trocha životní moudrosti a laskavého člověčenství. Nejvíce se mi líbila povídka o smíšené židovsko-katolické svatbě a o sblížení dvou na první pohled nesmiřitelných rodin.

Podzimní Seckauerské Taury

Prodloužený víkend, dobrá předpověď počasí, plán byl jasný, během tří dnů projít a poznat další část Secauerských Taur. Ve čtvrtek něco po dvanácté hodině jsem zaparkoval u horské chaty Bergerhube v údolí Triebental a po boji s parkovacím automatem (pozor, platí se tu 3 € za den a automat bere pouze 1 a 2 € mince) jsem nahodil dvacetikilový batoh na záda a vyrazil vzhůru.

Pokračovat ve čtení

Sedm zákonů

Miroslav Bárta 9 / 10

Sedm zákonů.

Miroslava Bártu, ředitele českého egyptologického ústavu, znám z různých přednášek (ať už egyptologických, nebo na téma konce civilizací) jako výborného, erudovaného a zábavného řečníka, a tak jsem se na Sedm zákonů s podtitulem Jak se civilizace rodí, rostou a upadají velmi těšil. Knížka je vytištěná na kvalitním papíře a velmi pěkně vysázená. Po estetické stránce zamrzí snad jen občas těžko čitelné popisky v rámci obrázků a ne úplně dokonalá práce korektorky.

Občas máme tendenci si myslet, že naše stávající civilizace bude trvat a růst napořád. Ale pohled do minulosti ukazuje, že každé, i to sebevětší a sebestabilnější společenství, se nakonec zhroutí, aby bylo nahrazeno novým řádem. Miroslav Bárta během studia historie v dlouhých časových řadách vypozoroval a na mnoha příkladech zajímavě popsal zákonitosti, které jsou všem civilizacím během jejich zrodu, vzestupu, a nakonec i během jejich neodvratného pádu společné. Nárůst byrokracie, ztráta legitimity elit, ztráta víry ve společné hodnoty, bezuzdné vyčerpávání přírodních zdrojů, neochota či neschopnost přizpůsobit se měnícím se přírodním podmínkám, a mnohé další příběhy z historie zaniklých civilizací vedou k zamyšlení nad paralelami se současností a k úvahám, zda i naše západní civilizace již není za zenitem a zda již není na cestě k neodvratnému úpadku.

Pokračovat ve čtení

Jihlavka

Na poslední chvíli jsem se v sobotu večer dozvěděl, že neoznámeně vypouští vodu přehrada Mohelno na Jihlavce. Měl jsem zrovna volno, tak jsem se rozhodl, že v neděli pojedu, tentokrát sám. Na střechu auta jsem naložil kajak, do kufru strčil kolo a vyrazil do Mohelna. Bylo chladno, na některých místech ve stínu už byla jinovatka, ale počasí slibovalo krásný den. Pod hrází jsem vyložil kajak, připoutal ho ke stromu a autem přejel po proudu řeky do Ivančic. Tam jsem nasedl na kolo a krásným podzimním dnem jsem vyšlapal 20 km proti proudu řeky zase zpátky do Mohelna. Navlékl jsem se do vodáckého a vyjel na řeku.

Pokračovat ve čtení

Dlouhé stráně s dětmi

Chtěl jsem vzít děti na hory někam, kde se mi to líbí a kde to mám rád. Vyrazili jsme do Jeseníků a zčásti jsme zkopírovali trasu, kterou jsem šel nedávno sám. Vyšli jsme ráno z Koutů nad Desnou a v husté mlze stoupali skoro sami po sjezdovkách k rozhledně u Tetřeví chaty. Většina ostatních turistů totiž zvolila pohodlnější dopravu lanovkou. Rozhlednu jsme jen minuli, díky stále husté mlze vynechali i můj oblíbený Mravenečník a vyšli jsme rovnou až na Dlouhé stráně. Foukal silný vítr, ale nádrž byla stále částečně schovaná v mlze a díky tomu vypadala trochu jako vnitrozemské moře.

Pokračovat ve čtení

Stopy v divočině

Ernest Thompson Seton 10 / 10

Stopy v divočině.Seton miloval přírodu a divoká zvířata a z každé jeho knížky jeho láska k divočině přímo čiší. To, jak pronikl do života zvířat, jejich zvyků, vzorců jejich chování, jejich myšlení, je obdivuhodné. Navíc byl skvělý vypravěč, takže své nabyté znalosti uměl nádherným citlivým způsobem předat.

Stopy v divočině obsahují dva příběhy. První vypráví o životě silného a chytrého šedého medvěda Monarchy, druhý popisuje osudy odvážného ušlechtilého stříbrného lišáka Domina. Oba příběhy jsou naplněné dobrodružstvím, množstvím různých příhod, touhou po svobodě, dojemnou péčí o mláďata, radostí ze života, i tvrdostí a někdy i krutostí divočiny. Je to krásné čtení.

Démanty noci

Arnošt Lustig 10 / 10

Démanty noci.Po dočtení posledních řádků této knihy jsem jí zavřel a dlouho zůstal v zamyšlení. Taková smršť zásadních životních událostí, zlomů, předělů. To, že se hlad, strach, utrpení, smrt stanou běžnou součástí života neznamená, že přestávají být strašné. Říká se, že dne ani hodiny nevíš, ale pro ty, kteří byli nacisty označeni za podlidi, mohl konec života nastat nečekaně kteroukoliv vteřinu jejich bytí. Ač je to hrozné, život se díky tomu vědomí musel stát mnohem intenzivnější, silnější.

Projít s Lustigem hrůzami, kterými si z větší části prošel i on osobně, bylo dechberoucí i hrozivé. Život v Terezíně, nepředstavitelné šílenství Osvětimi, nelidská práce v Buchenwaldu, nepopsatelně blízký vztah dědy a jeho vnuka během beznadějného, ale statečného varšavského povstání, útěk z transportu smrti, i krvavé dny pražského povstání. Příliš těžký náklad na bedra dospívajícího kluka. Obdivuji jeho tvrdost, houževnatost, ohromnou sílu a vůli přežít. Obdivuji to, že se nikdy nevzdával, ani tváří v tvář smrti, to, že ho nacisté ani v nejtvrdších okamžicích nepřinutili vzdát se svého hlubokého lidství.

Démanty noci jsou jedna z nejsilnějších a nejpůsobivějších knih, které jsem četl.

« Starší příspěvky

© 2021 David Cimbůrek

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑